Mass Effect Klam

Čtvrtá část knižní série „Mass Effect“ je pouhým vycpávkovým dílem, ve kterém staří známí admirál Anderson a Kahlee Sandersová pátrají po dvojici z řetězu utržených mladých biotiků. Dozvíme se něco málo navíc o Záhadném, Kai Lengovi, Arii T'Loakové a jejich organizacích, ale žádná z informací nijak výrazně univerzum „Mass Effectu“ neobohatila. Naopak jsem zaznamenala několik matoucích detailů, popírajících poznatky ze hry i z předchozích knih (to by se Karpyshynovi asi nestalo). Také logiku občas popadly křeče, byť ne vyloženě mozek drtícím způsobem. Většina knihy plyne navzdory akčním pasážím v nezáživném tempu, může však jít jen o můj subjektivní dojem: všechny charaktery jsem měla na háku. Když se autor v závěru uchýlil ke chvályhodné likvidaci části účinkujících, nevzbudilo to ve mně absolutně žádné emoce (maximálně úlevu, že je od nich pokoj), což je v přímém rozporu s mými herními zkušenostmi. „Klam“ nepřinesl nic podstatného, Dietzovo fádní přešlapování na místě si ode mne vysloužilo tři průměrná zívnutí (dvě za pochybné kvality románu, třetí je poděkováním za nelítostné finále).

Zatímco herní pecka Mass Effect 3 dobývá žebříčky prodejnosti, já dočítám poslední knižní díl. Tentokrát už to není román od Karpyshyna, ale od nějakého Dietze a je to sakra znát. Ze všech čtyř dílů mi přišel Deception nejslabší a tedy jen a pouze díky masakróznímu závěru tomu dávám 3*. Tempo celé knihy se strašně táhne, měl jsem pocit, že Dietz už tak nějak neví o čem psát a jen se snaží tu trošku natáhnout. Nicméně je tam dost pasáží zábavných a pro fandy série je to nejspíš povinnost přečíst. Už jen kvůli tomu, že v ME3 je dost narážek na knihy, které - když už nic - tak alespoň potěší. Slabší 3*