Masa a moc

Člověk má v největší vážnosti ta zvířata která se mu nepovedlo zotročit. Řekl bych že i s lidmi je to podobně, v úctě a vážnosti držíme ty kteří si dokážou podrobit druhé. Kniha je skvělá a těžká, nejen na cteni, ale i v batohu, protoze ma hodne stranek xD

V různých oblastech vědy bylo vždy nejvyšším cílem nalézt univerzální "teorii všeho". S trochou nadsázky si troufám tvrdit, že v rozsáhlé eseji se to panu Canettimu, alespoň v oblasti fungování lidské společnosti, téměř podařilo. Knihu jsem začínal číst několikrát, různě jsem přeskakoval a asi napotřetí se mi povedlo do ní proniknout, nechat se pohltit a užívat si přesných a podložených postřehů o chování lidí, kteří jsou vždy součástí nějaké masy. I když si to zrovna nemyslí a ostatní častují posměšným přízviskem "ovce". Nic nemůže být vzdálenější od reality, v pojetí Canettiho jsme vlastně ovce všichni a nikdo. Přebíháme, většinou nevědomě, mezi různými "masami" a vymezujeme se vůči zdánlivě nepřátelskými masami jinými. Kniha je nejspíše již překonaná, ostatně není nejnovější a zkoumání chování mas, davů a vůbec společnosti od doby vzniku značně pokročilo. Philip Zimbardo, Michel Foucault, Zygmunt Bauman a mnoho dalších se tématem této knihy zabývalo a je nad mé síly a intelektuální schopnosti rozebrat rozpory s Canettiho knihou. Těžko se hledala vhodná citace, to bych musel ocitovat půlku knihy. Ale přece jen jedna mi přijde pro současnost velmi vhodná: "Jistá vážnost, jíž se těší diktatury, spočívá do značné míry v tom, že jim lidé přiznávají koncentrovanou sílu tajemství, které se v demokraciích rozděluje a rozřeďuje na mnohé. S posměchem se zdůrazňuje, že v demokraciích se všechno vždycky rozžvaní. Každý žvaní, každý se do všeho míchá, a neděje se nic, protože všechno je předem známo. Zní to, jako by si lidé stěžovali na nedostatek rozhodnosti, ale ve skutečnosti jde o zklamání z nedostatku tajemství. Člověk je ochoten snášet hodně věcí, pokud se prezentují jako něco mohutného a neznámého. Pokud sám není nic, působí mu snad jakési otrocké uspokojení octnout se v obrovském břiše. Neví, co se skutečně stane, kdy k tomu dojde; druzí se možná dostanou do obludy před ním. Pokorně čeká, třese se a doufá, že bude tou vyvolenou obětí. V tomto postoji můžeme vidět apoteózu tajemství. Všechno se podřizuje jeho glorifikaci. Nezáleží tolik na tom, co se stane, jenom když se to stane s náhlostí žhoucího vulkánu, nečekaně a neodolatelně. Avšak tajemství soustředěná na jedné straně a v jediné ruce musejí mít nakonec fatální následky: pro jejich držitele, což by samo o sobě nebylo důležité, ale stejně tak i pro všechny postižené, a to je nesmírně významné. Každé tajemství je explozívní a stupňuje se svým vlastním vnitřním žárem. Přísaha, jeho uzávěr, je právě tím místem, na kterém se tajemství zase otevírá. Teprve dnes si v celém rozsahu uvědomujeme, jak nebezpečné může tajemství být. Nabíjelo se stále větší mocí v různých sférách, které spolu jen zdánlivě nesouvisejí."