Máš mě vůbec ráda?

Upřímně se přiznám, že jsem knihu nedočetla. Téma mě velmi zaujalo, přece jenom vztah mezi matkou a dcerou je poměrně náročný, problémy se v něm vyskytují velmi často. To snad zažila každá žena. Od knihy jsem ale asi očekávala něco jiného. Čtení o tom, jak matka stále dokola buzeruje dceru, která není schopna se od ní odstřihnout a žít svůj život a která lítá, jak matka píská - to jsem si opravdu nepředstavovala. Je možné, že na konci knihy se děj změní a pochopíme, že ten vztah je opravdu super, ale já jsem prostě neměla sílu se k tomu dostat. Nejspíš asi proto, že mi takové dospělé ženy jsou bytostně nesympatické (ať už v roli otravné a věčně nespokojené matky nebo v roli bojácné a ustrašené dcery).

Na knihu jsem narazila náhodou při procházení knihovny. Název a anotace mě velmi zaujali, a tak jsem se na knihu velmi těšila. Velice mě ale zklamala. Pod jejím obsahem jsem si představovala hlubší myšlenky a ne bezduchý příběh tří naprosto nesympatických postav. Jedna hvězdička tak nějak z milosti a úcty ke knihám.