Martin C. Putna Vždycky v menšině

Manýrista profesor Putna začíná svou knihu rozhovorů jemně a lákavě. Masaryk, prezidentský úřad, apoštolská posloupnost, Daniel Kroupa. Pro mě příjemné překvapení a když ho nebereme extrémně vážně a vnímáme, že nejen Rabelais dloube do prďochů a zaprděnosti . . . . . v mnohém je nutno dát mu za pravdu. Bohužel. Tomáš Halík a dědictví britského, hrdě menšinového katolicismu - Greene a Chesterton, jejich vtip a ironie . . . . . . to vše v něm zanechalo hluboce dobré stopy. Vliv Zdeňka Neubauera, dle mne lehce tragické postavy, asi také. Jen možná stopy kontroverzní. Moc mě bavila část o Jakubu Demlovi natož Bohuslavu Reynkovi a jeho synech, kde "jakoby vplouval skrze čas k přečistému prameni" . . . . To je dar, který v této rodině skutečně přebýval! V mnohém s ním úplně nesouzním, ale bylo to velmi zajímavé i inspirativní setkání i nahlédnutí do jeho životního i profesního hledání a vývoje. Rozhovor je čtivě členěn a vrstven. Jen jsem asi konzerva, když mě u profesora Karlovy univerzity neuchvacuje mluvený projev s vulgárními manýrami. Považuji to za druh osobnostní nevyzrálosti. Či trochu problém s autoritou ? Přesto často prosvítá určitá křesťanská vroucnost, kterou je mi velmi sympatický. Taky vztah ke studentům je tvořivý a zdá se uspořádaný stejně jako záliba v hudbě. Moc bych mu přála vyrovnanost, která s věkem přichází. Náznaky tu jsou, ale s některými povahovými rysy to nebude mít vůbec snadné :o)

Rozhovor s takovou osobností, jakou Martin C. Putna bez jakýchkoli pochyb je, se čte úplně sám a s radostí. Přesto jsem očekávala více nějakého toho osobního příběhu, více vtipných historek ze života (a těch Martin C. jistě má!), více detailů - zdá se mi, že Martin Bedřich hovor často příliš brzy utnul či stáčel jinam a na vtipnou historku se tak nedostalo.