Marco

Nenadchne, neurazí. Na to klouže moc po povrchu. Nenutí cítit žádné emoce. Mafiánští chlapci na mě působili jako ochočení medvídci. A když přišla na řadu abuela, připomnělo mi to Lábuse s Dejdarem, kteří si na mafiány hráli ve Slunce, seno. A když unesli špatné ženy, jejich babička je pohlavkovala jako uličníky. Tak jsem si dala ve čtení pauzu a ke knížce se vrátila později s tím, že to nebudu brát tak vážně a užiju si rychlou romantiku. Trochu to pomohlo. Nakonec to nebylo až zas tak špatné. Co chválím, je Španělsko, španělština a střípky, které opravdu zapadaly to tamější kultury. Co nechválím, protože to na podobných knihách nemám ráda, že se ti rádoby drsní chlapy neustále mezi sebou baví o lásce. Jak bratři mezi sebou, tak Brooke s každým z nich, pořád řešili jen zlomená srdce, lásku a podobné kraviny, o kterých mluví jen hrdinové Rosamundy Pilcher nebo Danielle Steel, ale normální chlapy, natož mafiáni, určitě ne. Zvlášť po pár týdnech známosti. Patetický závěr s květinami, omluvami a vyznáním nehynoucí lásky tomu moc nepomohl.

Oproti jiným knihám ve svém žánru poměrně slabé.