Dobré, dokonce s geniálními záblesky, a těžké. Alespoň ode mě vyžadovala Weissova jevištní báseň vypětí pozornosti. Podařila se jakožto poesie i jakožto drama, ale jelikož kombinuje poměrně nezvyklé formy (kramářská píseň + filosofická hra), a k tomu tři roviny děje (1. zavraždění Marata, 2. inscenace hry o tomtéž v blázinci, režírované de Sadem na počátku napoleonské éry, 3. a skutečnost), musela jsem...
Dobré, dokonce s geniálními záblesky, a těžké. Alespoň ode mě vyžadovala Weissova jevištní báseň vypětí pozornosti. Podařila se jakožto poesie i jakožto drama, ale...
Dobré, dokonce s geniálními záblesky, a těžké. Alespoň ode mě vyžadovala Weissova jevištní báseň vypětí pozornosti. Podařila se jakožto poesie i jakožto drama, ale jelikož kombinuje poměrně nezvyklé formy (kramářská píseň + filosofická hra), a k tomu tři roviny děje (1. zavraždění Marata, 2. inscenace hry o tomtéž v blázinci, režírované de Sadem na počátku napoleonské éry, 3. a skutečnost), musela jsem se hodně soustředit, abych zvládla vstřebat všechny aspekty současně.
Slovenština mého výtisku mi také nepomohla, nemluvě o tom, že jsem se rozesmála pokaždé, když v refrénu zaznělo: „Marat, čo se to stalo z našej revolúcie?“. :D
„Predmestská háveď Čvarga Spodina
Simona Simona
hlava mi horí
Nemôžem dýchať
Ten krik je vovnritri vo mne
Simona
Ja som revolúcia“
Těžiště spočívá v dialogu titulních hrdinů, postavy a režiséra — jeden ze způsobů, jak se realita blázince vlamuje do reality inscenované hry. Individualismus, anti-vlastenectví, skepticismus a pasivita zestárlého de Sada se střetává s Maratovou jiskrnou vírou v revoluci, optimismem a vzýváním činu. Marat ovšem právě sedí ve vaně a Charlotta Cordayová už klepe na dveře, takže všechno, co revolucionář pronáší, je labutí píseň.
Brechtovský zcizovací efekt působí na všech třech úrovních hry (ředitel blázince zasahuje, když herci pronášejí myšlenky nepovolené v napoleonské Francii; blázni mluví ve verších, i když vypadávají ze své role), takže hra jako celek ve mně zanechává pocit roztříštěnosti, rozrušenosti a absurdity, určitě záměrné. Všechny hudební prvky a živé obrazy jí ještě dodaly na zvláštnosti. Rozhodně čtenářský zážitek, který nezapomenu.
Zajímavá je také politická rovina. Weiss pojímá postavy poměrně neutrálně, ale lze si domyslet, že na straně atentátnice jeho sympatie nebudou. Marata sám označuje za protomarxistu, jehož revolucionářství už obsahuje prvky totalitarismu. To první autorovi nevadí, to druhé ano (nepříliš překvapivé u židovského emigranta z Německa). A jelikož Maratova politická linie (Francouzská revoluce → marxismus → neomarxismus) stále hýbe světem, bylo jednoznačně přínosné poslechnout si Maratovy maximy, tlumočené Weissem tak věrně (prý až doslovně)... a jistě nikoli bez náklonnosti.
MARAT:
Odsudzujeme bez vášne
nijaká krásna individuálna smrť
sa nám už nepredvádza
len anonymne znehodnotene umieranie
a mohli by sme doň poslať celé národy
až bude raz v našich silách
zničiť na zemi
všetko živé.
Číst více
Číst více