Manžel mého bratra 2

Napočítala bych na prstech jedné ruky, kolik jsem za život přečetla mang. O to víc mě ale těší, že jsem tomuto formátu dala šanci, protože právě Manžel mého bratra mě v tomhle směru opravdu mile překvapil. První díl mě zasáhl svou citlivostí a lidskostí, takže bylo jasné, že si pokračování nemůžu nechat ujít. Příběh sleduje Jaičiho a jeho malou dceru Kanu, kterým do života vstoupí Mike, srdečný a nepřehlédnutelný muž, zároveň vdovec po Jaičiho dvojčeti. Už první díl krásně ukazoval, jak komplikované a zároveň křehké dokážou mezilidské vztahy být. Jak moc záleží na pochopení, empatii a schopnosti přijmout druhého takového, jaký skutečně je. Druhý díl na tyto myšlenky plynule navazuje. Mike se sice chystá vrátit zpět domů, ale před odjezdem společně prožívají další chvíle, které postupně otevírají minulost i emoce jednotlivých postav. Velkou radost mi opět dělala malá Kana. Její dětský pohled na svět je neuvěřitelně čistý, nesoudící a přirozený. Právě ona do příběhu vnáší lehkost a připomíná, že děti často dokážou přijmout věci mnohem jednodušeji než dospělí. Za mě je to opět nádherný, citlivý a lidský příběh, který ve čtenáři zůstane ještě dlouho po dočtení. Pokud jste této sérii ještě nedali šanci, rozhodně to zkuste.

Manžel mého bratra 2 pro mě bylo nádherné a velmi emotivní zakončení příběhu, který mi během obou dílů přirostl k srdci a nejednou jsem se přistihla při úsměvu. Druhý díl je ještě osobnější a citlivější než ten první. Nejde už tolik o prvotní střet kultur nebo překvapení z Mikeova příjezdu, ale hlavně o vztahy, které mezi postavami vznikly. Jaiči postupně otevírá oči i sám sobě a začíná chápat, jak moc jeho dřívější postoje ovlivnily vztah s bratrem. Líbilo se mi zpracování Jaičiho vnitřních monologů, ve kterých dost bojuje sám se sebou. Autor umí vyprávět neuvěřitelně jemně. Ač jde o ve společnosti citlivá, zárověň ale rezonující témata, autor se nesnaží šokovat ani moralizovat, a přesto dokáže otevřít důležitá témata jako homofobie, předsudky nebo ztráta rodiny způsobem, který člověka zasáhne mnohem víc než velká dramata. Druhý díl ve mně zanechal možná ještě silnější emoce než ten první a do loučení s postavami se mi vůbec nechtělo. Je to krásné, citlivé a lidské zakončení duologie, které ukazuje, že manga může být stejně silná a hluboká jako jakýkoliv román.