Manolito a Blbeček

Zvlastne ze az 6. knihou sa autorka naucila clenit knihu na mensie kapitoly. Asi jej to bolo doporucene, lebo 60 stranove kapitoly ktore sa hocikedy zaoberali aj 2-3 pribehmi naraz asi nebolo naozaj to prave pre detskeho citatela. Stale je to ale zabavne, seria si dokaze udrzat rovnaku uroven akejsi detsky milej vypovede. V tejto knihe dokonca trosku smutne podtony spoluzitia so starkymi.

Jaké lumpárny provede Manolito se svým malým bráškou, vypráví už šestý díl série Manolito Brejloun, tentokrát pod názvem Manolito a blbeček. Dědeček musí urgentně nastoupit na operaci prostaty a maminka ponechá Manolita s bratrem u své nejlepší kamarádky Luisy, aby mohla být v nemocnici u dědečka po zákroku. Luisa bere svůj úkol velmi vážně a při péči o svěřené děti se realizuje v nákupech vhodnějšího dětského oblečení, i ve správné výchově obou svěřenců. Nebyl by to ale Manolito, který se i díky nápadům svého brášky dostává do kuriózních situací. Máme tak možnost sledovat, jak dopadne návštěva nákupního centra, nebo třeba péče o domácí mazlíčky psa, kanárka a rybičku. Nebo jak přijmou bratry v novém snobském oblečení děti z party, kterou vede frajírek Džihád. Knížka je pojatá jako vyprávění samotného Manolita, který přímo oslovuje čtenáře. Sdílí s ním své úvahy i prožitky. Vrací se k tomu, jaký vliv mělo vydání předešlých knížek na jeho život. Řeší, proč nechápe místní knihkupec, že za knihu, která je o něm, nebude přece platit. Nebo nám popisuje nespokojenost dětí z party, které nechal tak realisticky v předešlých knihách ztvárnit. Manolito je devítiletý kluk, který žije ve stínu svého bratra. Čtyřletý chlapeček Blbeček spí u mámy v gigantické kolíbce, když mu nevyhovíš, začne brečet a nepřestane, dokud nedosáhne svého cíle. Manolito označuje svou mámu jako Blbečkovu maminku, protože on je pro ni vždy až ten druhý, ten který může za všechny prohřešky bratra a nikdy není středem pozornosti. I když svého ubuleného bráchu věčně odsuzuje, ve skutečnosti ho má moc rád a stojí při něm i v lumpárnách, kterých je Blbeček často strůjcem. Z pohledu dospělého čtenáře bych možná vytkla některé gagy, které primárně cílená skupina dětského čtenáře asi neocení, ba ani nepochopí. Nevím, třeba v předešlých knihách věnovala autorka více prostoru, aby dětský čtenář pochopil dědečkovu diagnózu. Ale i když dětem vysvětlíte toto téma, jsou zde i další narážky, které ocení jiná věková kategorie. Paradoxně se tu střetávají komické situace, které osloví menší děti a kde prim hrají „prdy“ a „kakání“, na druhé straně stojí témata „prostaty“, „cévkování a vývodu moči“, nebo třeba „ženské nahoty“. Naštěstí převažuje v Manolitově příběhu spousta jiných úsměvných situací, které opravdu baví a vyloudí vám i dětem úsměv na tváři. A jak hodnotí knížku čerstvě náctiletý čtenář? Pokusím se tlumočit. „Líbilo se mi, jak si kluci dělali pořád naschvály. Jak si hráli na veterináře, a jak to hraní dopadlo. Jak prováděli věci, které mysleli dobře a přitom to skončilo průšvihem. Jo, Manolito se mi líbil. A ony jsou ještě další díly? A koupíme?“ U nás knížka zabodovala. A jak je vidět, určitě se s Manolitem ještě setkáme. Děkuji nakladatelství Omega za poskytnutí recenzního výtisku. Knihu můžete zakoupit v knihkupectví Dobrovský.