Máma kriminálnice

Úzkostná matka Monika řeší každej zaraženej prdíček, ale když její osmiměsíční syn padne plnou vahou nazad a lebku si pomalu rozlouskne jako kokosovej ořech, tak je to podle ní běžná nehoda. Bez MUDRa. Vše se zkonzultuje jen fotkou a esemeskou přes telefon s panem Dušanem (otec Matěje) a ten, nevím podle čeho, usoudí, že to bude oukej. Ani fakt, že na hlavě je boule velikosti mandarinky a tkáň je měkká jako rozvařená těstovina. Nou problém. Následně je diagnostikována sedmicentimetrová tříštivá zlomenina lebky a ošetřující lékař podezřelý úraz nahlašuje. Rozjede se celá řada opatření ze strany policie, OSPOD a stanovení dohledu nad rodinou. Vypracovaný posudek znalcem vyústí v podání žaloby a následný soud. Neustále dokola jsou popisovány kontrolní návštěvy fúrií ospoďaček. Mezi tím opět Matěj padá v noci z postele. Tedy ne ze svojí, protože tu nevlastní. Přece nebude chudák ležet jako v nemocniční postýlce, která připomíná cirkusový klece pro zvířátka. Ani vysokoškolsky vzdělaná matka nechápe funkci zábran. Dušan není o moc pozadu. Tomu třeba zase nechce porozumět jeho zaměstnavatel, jelikož mu neumožní pracovat doma. On je přece RODIČ a nehodlá promarnit ani jednu minutu z dětství svých synů. Matka se omlouvá Matějovi a prosí za odpuštění, že ho zradila (tedy jako její tělo) a porodila o pět týdnů dříve. Stále pláče, objímá, řeší příkrmy a kojí. A kojit bude. Ale to my už tady nebudem :) Tak a tohle jsem vydržela skoro tři sta stran. Uffff!!!

Příběh o tom, jak jedna nehoda může změnit život celé rodiny. Téma knihy je určitě neotřelé, já sama si vůbec nedokážu představit, že by se něco podobného stalo mě a mé rodině. Nicméně, dávám přednost jinému žánru, takže úplně můj šálek kávy to nebyl. 4*