Mám vztek! A nestydím se za to

Zakřičíte občas na své dítě, protože vám prostě bouchnou saze? Vyčítáte si to pak a říkáte si, jak blbej jste rodič? Nemůžete si v těch silných situacích pomoct? Jen tak namátkou, dva tipy z knihy, které si (mimo jiné) beru já: 1️⃣Když máte chuť zakřičet, sedněte si k dítěti na zem. Dostanete se na jeho úroveň a sestoupíte z pozice moci. Vybavíte si záporáka, kterej křičí na své okolí a sedí u toho? V sedě je to totiž mnohem těžší. 2️⃣Domluvte si doma SOS slovo. Jakmile ho jeden použije, druhý udělá to, co se domluvilo. Obejme vás, bere dítě a odvádí z místnosti, apod. Tohle je přesně ta kniha, kterou jako rodič chcete mít ve své knihovně. Má nadhled, podpoří vás a poradí vám konkrétní kroky, jak pracovat se svou emocí, která se valí ven a odnese to ten nejmenší cíl. Kniha vás, a to je to nejdůležitější, uklidní v tom, že nejste blbej rodič. A že to, co se ve vás děje, je normální. Jde pak hlavně o to, abyste správně ošetřili celou situaci. Myšlenky autorky se snažím praktikovat už dlouho, právě proto mi celá kniha byla tak moc blízká. Ale i když člověk už něco zná, určitě tu najde spoustu nových tipů. Za takovéhle knihy a pohledy na výchovu dětí nepřestanu děkovat. Jediné, co mě trochu štvalo, že autorka cílila jen na matky - používala oslovování jen matek, psala v ženském rodě, apod. Být otec a číst to, tak mě to docela dost štve. Ale budiž odpuštěno. @knihodura

Knížka je z části velmi poučná, popisuje situaci "po lopatě", omlouvá. Ale na druhou stranu jsou některé věci do běžného života nebo spíš pro běžného "smrtelníka" jen těžko aplikovatelné. Ale třeba je to jen o vůli a sebezapření.