Malostranská nostalgie

Padesát básní. Padesát ilustrací. Dohromady pak pět desítek příležitostí k poznání kousku hlavního města a lidí, kteří v něm žili… // Každá báseň je jiná – rozsahem, rýmem, náladou, jakou v čtenáři vyvolává… Některá bude aktuální ještě mnoho let. Některá sedí každou slabikou pevně v minulosti. // Líbí se mi: “Za Lužickým seminářem“, “Klaun z Kampy“, “Podvečer“, “Rybář“, “Malíř od Starých zámeckých schodů“, “Nad střechami“, “Dvířka“, “Dobré světlo“, “V úplňku“ a závěrečná “Nebeské představení“. To je ta z těch nadčasových! :-) Opisuji však báseň “Čert z Karlova mostu“ aneb monolog malíře Antonína Votavy (1943-2009), kterého jsem jako malá pravidelně vídávala. // Kniha je dostupná ve fondu městské knihovny – k nahlédnutí, i k půjčení domů. ---------------------- Čert z Karlova mostu Nechte si malovat svoji vzácnou duši, taky vám nakreslím rohy mezi uši. Na obrázku bude, co je ve vás skryté. Já to ve vás vidím a vy o tom víte. Pročpak utíkáte, snad se nebojíte? Já vás tu vystavím, ať se všichni baví, k ostatním hříšníkům do mý „Síně slávy“. Můžete utíkat, jak daleko chcete. Mám už vaši duši! Peklu neujdete!

Na Čertovce Klapity klap a klapy klap, jde voda za vodou. Klapity klap, zas klapy klap, tak mlýn si vede svou. (strana 14, Pavel Vrána: Malostranská nostalgie, rok 2010)