Pokud budu srovnávat s renomovanými autory hororových příběhů, nevyjde román pana Oleniče s čistým štítem. Ale pokud odhlédnu od ambicí prosadit se celosvětově, četl jsem poutavou knihu se spiritistickými prvky, kapkou hororu a přiměřené brutality. Více než o horor se jedná o zajímavě koncipovaný román, který se vtahuje do vašeho nitra a neustále vybízí k četbě... Poměrně hodně postav vytváří ve finále zajímavý propletenec a nabídne vyústění, které není velkolepé, ale úměrné kvalitě napsaného slova. Autor používá některá neadekvátní slovní spojení, která v žánru hororu působí rušivě a nevěrohodně. Děj má spád, ale najdete místa, kdy se přešlapuje na místě a celek se zbytečně nafukuje. Přesto jde o velice kvalitně vyprávěný příběh, tzv. česky poskládaný, milý a zároveň smutný. Nebude vám u něho běhat po zádech mráz, ani se nebudete bát, ale možná se po zaklapnutí knihy nadechnete, vydechnete a pocítíte nejistotu nad světem, ve kterém tak apaticky žijete. Poměrně plochý román, ale svoji unylost nahrazuje dobrým nápadem a zpracováním. Čas s ním rozhodně nepovažuji za ztracený...

Neřadila bych tuto knihu mezi horory. Každopádně se jí nedá upřít čtivost. Docela milé čtení i se špetkou humoru. Nenudila jsem se.