Malé principál

Malého prince jsem kdysi četla ze zájmu, co lidé na této knize vidí a proč ji tak opěvují. Dějově to je jednoduché dílo, ale přitom v sobě obsahuje řadu krásných momentů a myšlenek, které člověka nutí přemýšlet nad některými věcmi. Dospělý si v tom najde moudrost, děti zase pohádkový příběh. Když jsem zjistila, že Malý princ u nás vyšel také v hantecu jako Malé principál, nějakou dobu mne to lákalo a přišlo mi to jako docela vtipný počin. Nakonec jsem si tento "hantecový" překlad poslechla v audioverzi, kterou namluvil Zdeněk Junák a který se toho rozhodně zhostil se ctí. Musím však říct, že jsem ráda, že jsem to nejdříve četla v českém překladu, než jsem se pustila do hantecu, protože některá slova prostě byla oříšek pochopit. Přiznávám, asi jsem v tomhle fakt typický a neznalý Pražák. :-D U těch částí, kterým jsem rozuměla, jsem se docela zasmála. Kde jsem nerozuměla přesně, jsem byla lehce rozpačitá, ale to je můj problém, samozřejmě. Ale jsem samozřejmě ráda, že jsem se s tím seznámila. Hodnocení nechávám 5hvězdové - obsahově a myšlenkově je to samozřejmě pořád stejné dílo. A byť mi hantec občas dělal pěkné potíže, byl to určitě zajímavý literární zážitek.

Tu pravou verzi Malého prince četly a měly rády moje děti, já sám jsem se k ní dostal až nyní, ve věku pozdně dospělém a tedy jako racionálně vnímající dospělák v ní nenašel to co jiní čtenáři. Byla to knížka milá, stojící za přečtení už jen kvůli větě "nakresli mi beránka". Ale mezi svoje oblíbené jsem ji nikdy nedokázal zařadit. Nicméně na předvánočním trhu objevený "hantecový" překlad byl jako zjevení. Četl jsem ho nejen s rozvibrovanou bránicí, ale možná i díky tomu, že jsem musel nad některými větami přemýšlet, jsem jej četl pomaleji, vnímavěji. Přiměl mne znovu sáhnout do knihovny a český překlad vzít znovu do ruky a porovnávat, a znovu a znovu se smát. A přemýšlet, jak by jednotlivé věty zněly v našem nářečí slováckém, v hanáčtině, nebo třeba ve zpěvavé pražské intonaci. Jak by znělo převyprávění do soudobé češtiny teenagerů. A najednou mně Malý princ připadá lidštější, bližší, oslovující. Kouzlo hantecu.

Fajnová bichla. Malého prince znám odmala, přečteno nespočtěkrát, sice ho neuctívám jako novodobou bibli, jak to občas lidé dovedou, ale je to knížka, ke které se lze vracet a ze které pokaždé vyskočí něco jiného, přínosného. A přijde mi, že jiná jazyková verze než ta, kterou notoricky znáte, umí zdůraznit právě to jiné, čeho jste si předtím nevšimli. Mně se to u téhle verze stalo a bylo to příjemně osvěžující. Samotná hantecová verze je fajn. Já, ač rodilej brňák, sice mluvenej hantec nedávám, nestíhám a ani moc mi nesedí, ale ta psaná verze kupodivu byla fajn, dala se stíhat, jak to člověk jede vlastním tempem. Byla to zajímavá jazyková sonda - spoustu slov, co používá můj táta, v Brně kdysi studující a celej život pracující, jsem tam našla a nikdy mi nedošlo, že to vlastně pochází z hantecu. Plus nádherné ilustrace. Takže za mě, celkem vzato, láčový.