Malé klíče, velké pokoje

Podepisuju předešlé komentáře - je to velmi jemný, zdánlivě nedějový příběh. Ale kdo si vzpomínáte na své dětství, najdete v něm spoustu zajímavých informací a hlavně: vrátíte se s Elsi do doby, kdy jste uvažovali úplně jinak, kdy vás zajímaly úplně jiné věci, kdy jste se na svět dívali jinak. Elsi navíc vyrůstá v Norsku, v zemi, o které toho asi mnoho nevíme ani teď, což teprve v době končící druhé světové války. A těch zajímavých lidí kolem ní! Mě třeba fascinovala paní Vogelová: nejen její tajemství hry na klavír, ale především její lyžařské noční výlety. Elsini rodiče, tety a sestřenice, školní zážitky a léto u moře. Krásně napsáno a krásně přeloženo, třeba: slova do Elsi vklouznou jako teplá kaše zapitá mlékem. "Před malou lyžařkou ze Skotska se rozprostírají pole zalitá měsíčním svitem. Bílá krajina ji přijímá bez jakýchkoli komentářů. Tady nikdo neví, jak krásná kdysi byla, nikdo nepronáší bokem nic o zarostlém bytě v Collettově ulici s houbou na okenních rámech ani si nešeptá nic o nějakém panu Vogelovi, zachmuřeném muži, který spí na pohovce oblečený anebo nepřijde domů vůbec. Stará žena na dlouhých lyžích klouže pryč po novém sněhu, vyšlapává do země vlastní zakřivené stopy. Vázání vrže a špičky holí ve sněhu vzdychají. Občas trochu vyjekne, nejspíš radostí, možná také lapá po dechu."

Nízké hodnocení na Databázi knih mi nepřijde úplně fér. Jedná se o dobře napsanou knihu, malebnou, nostalgickou, s perfektně vystihnutým dětským pozorovatelem, který má nakročeno do světa dospívání. Pojem epizodický román naprosto vystihuje podstatu knihy. Možná to může být pro někoho problém, protože tu chybí nějaký výraznější dramatický oblouk, což ale nijak nesnižuje kvalitu knihy. Náš život se skládá z epizod, které až odstupem času tvoří příběh a přináší nečekané pointy.