Malé dějiny filosofie

V životě každého wannabe intelektuála nastane okamžik, kdy zatouží mít v regálu hřbet s oním magickým slůvkem v názvu. Jelikož ale nejsem žádný splašený kůň, rozhodl jsem se před případnou koupí vyzkoušet, jak by se ten který konkrétní titul v mé skromné knihovničce vyjímal. Navštívil jsem tedy knihovnu veřejnou, půjčil Malé dějiny...a myslím, že rovnou trefil do černého. Díky svému akurátnímu formátu se hezky vyjímají v zátiší jednoho ještě nezaplněného koutku, kde humpolácky neřvou, leč naopak kultivovaně poukazují na ušlechtilost mé krásné duše - takže cajk. Kupuju. Teď už jen splašit nějakou hypotetickou osobu, která by přišla na návštěvu. PS: Zátežový test proveden na heslu „předmět filozofie“. A světe div se, dává Smysl!

Störigova kniha je typickým produktem technicistního přístupu, spousta poznatků, ale žádné opravdové znalosti. Pamatuji, že na škole byla oceňována její "objektivita". Ať mi někdo vysvětlí, jak může subjekt psát objektivně? To by musel být bohem, což Störig, alespoň dle dostupných životopisných údajů, evidentně není. Takže ona zmiňovaná objektivita není nic jiného, než absentující vlastní názor. Je to záměrně napsáno tak, aby proti tomu nemohl nikdo nic namítnout, ve výsledku dost umrtvující čtení. Hádám, že právě takovéhle kompendia založily pověst filosofie jako smrtelně nudného oboru. Jako soubor životopisných dat pro základní orientaci kdo je kdo může být, ale pokud jde o výklad jednotlivých filosofií, klouže jen po povrchu. Akademická nuda, na druhou stranu, nic adekvátního v dané disciplíně v českém jazyce k dispozici není.