Mají v nebi skleničky?

Je o malé holce, v době sametové revoluce před listopadem 89 a v roce 90. Spoustu věcí nechápe, jak věcí o politice, tak chování dospělých. A vyloží si to svým dětským rozumem. Provází nás celou knihou. Kniha mi připomíná Hrdého Budžese. V knize se setkáváme i se smrtí a pohřby blízkých lidí. Jak nejdřív nechápe, že už se nikdy nevrátí. Už nikdy neudělá tamto a co s těmi všemi věcmi, které jsou toho člověka. Marjánka je přibližně ve stejném věku v kterém jsem i já prožívala listopad 89. Neskutečně mne to vrátilo zpátky, také jsem spoustu věcí nechápala. Líbil se mi pohled malé holky na věci, které se najednou měnili kvůli politice. Přestala se učit ruština. V knize je zmíněná německý jazyk, u mě to byl jazyk anglický. Nebyli učitelé, učilo se tak, že učitelka byla 2 lekce před námi, sama tomu nerozuměla, nic nás nenaučila. Přestat říkat soudružko, dětem se to pletlo, kdo neříkal paní, tak bylo děsně zle. Líbilo se mi i jak pozorovala chování rodičů, když se tam přimotal strejda Jaroslav, hned vycítila, že ne vše je v pořádku. Kniha se mi zamlouvala i tím, že tatínek byl chovatel, chodili na chovatelské schůze a dělali výstavy. To už je jen můj subjektivní pocit, který hřál, protože i já tohle žila se svým tatínkem. A hlášky tipu na králíkách ti záleží víc než na nás. Můj tatínek už umřel a já se ptám: Tati , mají v nebi skleničky? Knihu doporučuji komu nevadí vyprávění malou holkou, která některé věci vidí, no jako holka.

Milá kniha, možná zbytečně opomíjená. I já jsem na ni narazila jen náhodou. Celkově je to jen obyčejný příběh obyčejné rodiny, vyprávěný ovšem neobyčejným způsobem. Pohledem malé Marjánky. Svýma dětskýma očima vidí svět jinak než dospělí a každou událost, ať už rodinnou nebo společenskou komentuje a vysvětluje si s dětskou naivitou, často s úsměvným a odlehčeným rozřešením. Je škoda, že my už ten dětský nezkažený pohled na svět nemáme. Svět by byl určitě kouzelnějším a hezčím místem.. Děkuji autorce za milou, odpočinkovou knihu. 5* (10/23)