Maják nešťastných příhod

Opravdová záhada, takže skvělé a napínavé čtení plné překvapení! Seth Seppi je mi navzdory svému jménu čím dál sympatičtější, inspektor Pewter je tady sice o něco méně empatický, ale to je jenom zdání, které (Setha) klame; Angelika Spodivná i Bouřlivák Dex mají se Sethem problém, tedy spíš on s nimi; skvělá je i Celeste a Alfie. Problém jsem měla spíš já - zarazilo mě, jak rychle se všichni přenesli přes první vraždu, ani o vtípky nebyla nouze. Ale možná jsem příliš útlocitná . . . Jazyková stránka mě občas nadzvedla. Černostínčiny lekcičky mi sice nevoněly, ale v zásadě jim nelze nic vyčíst, čeština používá zdrobněliny. Překlepy a nedoklepy bych také pochopila, ale poprvé jsem se setkala s větou "Dovnitř vtančila Sethova černá kočka Černostínka, která na chvíli zanechala obtěžování místního zvěrstva." Tohle by se v knize, která je určena malým čtenářům, objevit nemělo - synonymem slova zvěř by mohlo být zvířectvo, možná zvířena, ale určitě ne zvěrstvo. Ovšem tohle mě naopak nadchlo: "Myslím si, že důvodem, proč lidé pohoří v magii, respektive v čemkoli," začal Pewter, "je to, že chtějí, aby to bylo snadné. Tím nejdůležitějším na světě jsou ale četba a knihy. Ty správné knihy. Ve škole jsme u sebe museli nosit knihu pořád, a když nás přistihli bez ní, automaticky jsme zůstali po škole."

Jak jsem z prvního dílu odvařena tak jsem z druhého dílu zesmutněna. Zase záhada zamčeného pokoje? Blee nuudaa... První díl v druhém tak dopodrobna popsán, že snad ani netřeba číst. A pachatel ten, jenž se tam vůbec nevyskytuje, že mini čtenář nemá šajná poznat, která do majáku uhodila. Čtivé stále ano.