Máj

Hluboké ticho té temnosti zpět vábí časy pominulé, a vězeň ve snách dny mladosti zas žije dávno uplynulé. To vzpomnění mladistvých let mladistvé sny vábilo zpět; a vězně oko slzy lilo, srdce se v citech potopilo; - marná to touha v zašlý svět. Peozie není lehké čtení. A tohle je klenot. Pro mě dávno zapomenutý. Většina z nás se na škole povinně učila první verše. Škoda, že se nepokračovalo dál.

Tohle je hodně kontroverzní záležitost. Chápu, že pro nás to v dnešní době není jednoduché čtení. Ale to snad neznamená, že když se mi to hůř čte, tak že je ta knížka špatná, ne? Ani já jsem z některých scén nebyla dvakrát moudrá a docela by se hodilo, kdyby mohl vedle mě sedět Mácha a vysvětlit mi, jak určité pasáže myslel... Já osobně jsem se nesoustředila až tak zvlášť na děj, který stejně většina zná buď z filmu nebo z hodin literatury. Spíše jsem poslouchala se zavřenýma očima a představovala si- pozdní večer, první máj, lásky čas, růže, slavík, jezero, háj... Já nevím, jak vy, ale mě tahle slova vnáší do úplně jiného světa, kde si na chvíli odpočinu od problémů a povinností. Jsou to jen slova, jejich zvuk a moje fantazie. K tomu, aby jste si to užili nepotřebujete rozebírat každý verš...

Poezii nečtu moc často, ale o to víc si ji pak užívám, tak jako teď už poněkolikáté Máchův Máj. A tak opět díky za krásné verše, Karle Hynku, a zase někdy na shledanou, Hynku, Viléme, Jarmilo!