Magie havranů

První část Magie havranů je skvělá, líbí se mi námět s obrazy i popsaný svět. Co je myslím na knize nejlepší jsou víly, respektive jejich ztvárnění. Oceňuji, že se svým myšlením a pohledem na svět opravdu liší od lidí a hlavní hrdinka musí při jednání s nimi neustále přemýšlet nad každým slovem. Líbí se mi jejich marnivost, pravá podoba i fascinace uměním a lidmi. Přibližně v polovině se ale příběh překlopí do romantiky a dva hlavní hrdinové ztrácejí své osobité rysy. Samotné jeho vyvrcholení mi nakonec moc nedávalo smysl. Také by mě zajímalo, proč se Havran začne chovat víc jako člověk než víla. Je to kvůli lásce? (Vlastně si dovedu jen těžko představit, že by vztah mezi člověkem a vílou v této knize byl reálně možný.) Pořád jsem čekala na nějaké vysvětlení, ale to nepřišlo. I v druhé části jsou ale skvělé momenty, např. portrétování dvora, králík nebo podstata "příšer" v knize. Pořád je to však velmi dobré - mnohem mnohem lepší než spousta jiných knih s podobnou tématikou. Tím spíš, že se jedná o prvotinu.

Prvni 2/3 knihy se mi opravdu libily, zajimave tema, umelecka vlozka, nadherne popisy vseho, kdy ma ctenar pocit jako by byl v knize a prochazel se lesem, vyborne popsane akcni sceny a vynikajici smysl pro humor, kdy jsem se nekolikrat zasmala. Posledni tretina knihy me ale neuveritelne zklamala, zmatecne popisy udalosti a co teprve rozuzleni cele zapletky, ktere bylo az smesne. Konec byl vylozene spatny. Vadily mi take nejen gramaticke, ale zejmena fakticke chyby. Presto bych se neuchylovala k urazkam typu, ze je knihy obyčejnou vykradackou a uz vubec ne Kruteho prince, v originale knihy vysly jen malo mesicu po sobe. Zdejsi kritici si musi predne uvedomit, ze tato kniha je autorcinou prvotinou, a je na ni proto znat, ze neni tak propracovana jako Kouzla rodu Thornu ci Vaspertina, preci jen vznikla par let pred nimi. Tesim se na dalsi autorciny knihy.

Jako první bych vypíchla brutální podobnost s Krutým princem. Víly v této knize jsou krutá krásná stvoření, se kterými pro člověka není radno si zahrávat, nesmí lhát a necítí emoce. Hlavní hrdinka je člověk, která ale žije ve světě víl a denně s nimi přichází do styku. Takže originalitou toto dílo za mě příliš neoplývá. Z počátku čtení jsem byla unešená příběhem, postavami a jazykem knihy. Do půlky se z toho však stal takový basic romantický příběh se šťastným koncem. Stále úplně nevím, co přesně si myslet. Takový lepší průměr.