Vadim Baranov – Mág z Kremlu. Původně producent reality show, nakonec šedá eminence Vladimira Putina. Kniha o ruské moci, o Putinových přání, ale i o tom, kdy je nejlepší z politiky zmizet. Kniha o současném Rusku a kniha o tom, jaké to je mít moc. Toto byla zvláštní kniha, dlouho jsem nevěděla, co si o ní mám myslet. Hlavní postava Vadima Baranova je totiž napsána podle skutečné postavy Vladislava Surkova, který byl jedním ze zakladatelů strany Jednotné Rusko, která v roce 2001 pomohla Putinovi k moci. Tím jsem celou dobu přemýšlela nad tím, zda čtu skutečný nebo smyšlený příběh. Rozhodně tu jsou skutečné momenty z nedávné historie, které vás donutí si vyhledávat další informace a fotografie. Je určitě lepší, pokud máte znalosti o Rusku, v ději se tak nebudete ztrácet, ale naopak si všechny historky přiřadíte na správné místo. Je tu spousta zajímavých a pravdivých myšlenek, často tu najdete až filozofické rozjímání. Jsou tu skvěle používané metafory a celkově je to dobře napsáno. Co mám v příbězích ráda, je tu zmíněno i spousta knih a dalších autorů. Při čtení se rozhodně zamyslíte nad tím, co si vlastně autor vymyslel, a jak je možné, že u některých momentů toho věděl tolik. Rozhodně zajímavá kniha, taková ruská historie ve zkratce a bude na každém čtenáři, co si z toho odnese.

Vadim Baranov byl divadelním režisérem, producentem reality shows, ale také pravou rukou Vladimira Putina, tzv. Mágem z Kremlu. Když je ze služeb Cara odejit, kolují o něm různé historky, zejména ty, po kterých veřejnost dychtí, ale nemusejí se zakládat na pravdě. Jednoho dne ale svůj příběh a pohled na věc sdělí Vadim sám, vypravěči této knihy. Sice je to románová fikce, přesto ale obsahuje reálná jména a historické události, které se staly. S touto knihou jsem dost vystoupila ze své komfortní zóny, ale podobná tajemství a možné konspirační teorie mě zajímaly vždy (hlásím se jako nadšenec do leteckých katastrof a jiných). Takže jsem si řekla, proč ne. Musím říct, že už od začátku bylo pro mě těžké se začíst, udržet myšlenky pouze u knihy. Autorův styl psaní mi bohužel úplně nesedl. I přes maximální soustředění jsem se ztrácela. Přišlo mi, jakoby kapitoly kolikrát na sebe ani nenavazovaly, spousta mužských ruských jmen se mi neustále pletla.. Chápu smysl tohoto románu, dokonce si myslím, že ho spousta lidí ocení - politologové, historici, někdo, kdo má alespoň trochu ponětí o ruské novodobé historii. Já toho zase tolik nevěděla. Jména samozřejmě znám, ale bližší souvislosti už tolik ne a proto jsem se asi taky ztrácela. Není to jednoduché čtení pro každého. Pozitivem jsou ale určitě krátké kapitoly a příjemný rozsah knihy - 190 stran, což je naprosto dostačující. To hlavní uvědomění si ale člověk z knihy odnese - Putin již od počátku moc dobře věděl, co dělá. A o to děsivější to všechno je.. Z knihy bych vypíchla jednu zajímavou myšlenku: “Moc nemusí nutně člověka zkazit, může ho i učinit lepším, pokud ji ovšem sám dokáže držet pod kontrolou.