Madona zabijáků

Bum prásk, slušnej minimáč - lehká vazba, fotka na titulce, bio úvod, hutný text, závěr, poslední stránka, fotka autora, nazdar hodiny. U těch ostatně román začíná a po pár hodinách intenzivního čtení končí. Slušná dávka temnoty, nihilismu, nezkreslené, politicky nekorektní reality, nic lepšího si člověk do této doby (3/2022) nemůže přát! Člověk by neměl zavírat oči před světem, a rozhodně si nenechat šoupnout do výhledu, jen to, co je blízké. To je pak lepší si ukročit stranou a podívat se lépe za horizont.

BOM DIA a nebo spíš Bum Bum Bum dia, protože tady se to stříli vo sto šest. Kolombie dala světu své dva největší vynálezy, Colomba na Primě a kolo, už před drahnou dobou a od tehdá to tam jde jenom z kopce, proto je taky v jižní Americe, duhh! To se promítá i do této legendární kolumbijské literární paštiky, ve které se to střílí na počkání. Na počkání znamená, že kdo si počká, ten se dočká kulku do hlavy. Když jsem u těch kulek, hlavní hrdina je na kulky a proto si najde mladého samce, který má bouchačku a všechny pořád krágluje. Smrt je všude kam se člověk podívá a hlavní hrdina nemá chvilku klidu se pořádně nasrat, protože ho sere všechno, třeba rádio v taxíku, který pořád pouští taxikáři. Já jsem rád, že se tento problém konečně posouvá do veřejný debaty, protože já taky mám jen jeden život a nechci poslouchat Vladimíra 518 a Maduar když si to valím ve tři ráno v bezvědomí do Vršovic. Hlavně že si teď Janek Rubeš vaří ty vole trdelníky doma, ale aby pro nás něco udělal, to ne! Dnesku du ven a co nevidím - uprostřed ulice zase prázdný plechovky od piva. A Janek co? No má to ve važíně! Beznaděj. 8/10