Kdyby celá kniha šlapala jako posledních šedesát stránek, nejspíš bych ji hodnotila na čtyři hvězdičky. Tak, jak je, bohužel působí dojmem, že se autor pokusil na rozsah románu natáhnout dlouhou povídku tím, že k ní přidal obsáhlý a přes polovinu knihy dlouhý úvod, kde se krom představení postav a prostředí vlastně nic neděje. Čili celý začátek je roztahaný a v zásadě bez příběhu, jako by se zbytkem knihy ani nesouvisel. Kolem strany 100 se ovšem najednou vzpamatuje a vstupem fantastického prvku do aktivního děje začne fungovat. Co mi také k mému překvapení trochu vadilo, bylo velké množství vulgarit. Obvykle s nimi v literatuře problém nemám, ale tady mi přišly jaksi samoúčelné a nějak se nehodící k celkovému stylu. A že i nejvzdělanější vladař Evropy, jakým byl Zikmund Lucemburský, mluví jako dlaždič z páté cenové, už mi přišlo přes čáru.

Jsem z téhle knihy hodně rozpačitá. Né že by se četla špatně, ale autor neustále přeskakoval z jedné dějové linie do jiné a i když se nakonec propojily, nebylo to ono. Na druhou stranu mi bylo sympatické umístění děje románu do brněnského kraje a mám ráda historické romány z české historie. Ovšem při srovnání s ostatními autory české historické prozy, které jsem poslední dobou četla (L. Vaňková, A. Polách), kniha silně zaostává, i když je mi sympatická snaha o propojení s prvky fantazy.