Lúzři: Tým v nemilosti

Chcete pracovat svobodně, bez kontroly a papírování? Nechte se zařadit do nejbezpečnější škatulky s názvem „Neschopní blbci“. Níž se klesnout nedá, o nic vám už nejde, můžete jen příjemně překvapit. A navíc jste mezi svými. No vážně, člověk skoro zatouží po takovém klidu, natož když mu dojde, jak těsně jsou propojeny dvě věci: pocit, že jím nikdo nepohrdá a potřebuje jeho kus práce, a úspěšný výsledek. Autorka měla skvělý nápad! Tým funguje i přes některé podivné koníčky či povahové vady jeho členů (spíš než díky nim). Všichni jsou trochu exoti a jejich sžívání je úsměvné; parťácký smolař je jeden z nejroztomilejších detektivů, jaké jsem v detektivkách potkala. V komentářích vnímám nářky nad nedostatkem slibovaného humoru; řachanda to fakt není, to ne, je to „jenom“ mile, jemně vtipné. A to mám hodně ráda.

Moc příjemné. Sophie Hénaff mi připomíná Fred Vargas, jednu z mých favoritek. Styl psaní je podobný a také vyšetřovací tým se dá charakterizovat všemožně, jen ne jako běžný. Líbily se mi postavy, líbil se mi příběh, snad jen konec je trochu úsměvně - ani ne tak vypointovaný, jako formulovaný. Nevadilo to. Bavila jsem se. Skoro jsem v pokušení otevřít i mizerně hodnocený druhý díl, čistě jen pro potěšení z pohodového čtení, pokud takové znovu bude. Někdo níže zmiňuje, že - zejména co se týče humoru, šlo "vytřískat víc". Za sebe jsem ráda, že se tak nestalo a knížka si podržela lehkost a roztomile potutelný šarm.