Luke and Jon

Vyprávění z pohledu třináctiletého kluka je netradiční, živé a osobité. Autor už od první stránky vtahuje čtenáře do příběhu, buduje vztahy mezi postavami a působivým stylem udržuje napětí. Téměř každá kapitola končí pointou. I když se v knize neděje nic převratného, řeší se v ní jen obvyklé i neobvyklé životní situace a překonávají se překážky, mohu potvrdit slova uživatelky ciharky, Luke a Jon je velmi dobře napsaná kniha, která je, zaplať pánbu, bez patosu.

Komorní příběh o chlapeckém přátelství, nesnesitelné ztrátě a odhodlanosti pro změnu. Velmi dobře napsané, až mrazivě realistické, vtipné i napínavé zároveň. I když nejde o dobrodružný román a jednoduchý děj postrádá komplikovanější zápletku, dokázal mě Robert Williams na sto sedmdesáti stranách rozebrat na prvočinitele. Přestože si nijak neulehčuje práci s tématy, které si vzal na mušku (smrt v rodině, alkoholismus, chudoba), vůbec to nedělá nabubřele, komplikovaně či pseudointelektuálně. Příběh se odvíjí ve zcela přirozených kolejích, bez patosu či nutnosti prodat čtenáři hlubokomyslné poselství. Přitom to tam všechno je, jenže jakoby mimoděk, vedlejší produkt. A hrdinové? Obyčejní lidé, s obyčejnými strastmi, které děsí každého z nás. Sociálka, finanční potíže, byrokratický šiml. Noční můry moderní doby. U mě nejlepší kniha pro mládež za rok 2012, přičemž šlape na paty i nejlepší knize toho roku vůbec. Úplně dokonalé to není, ale možná právě ta nedokonalost je největší předností.