Lucifer Božská komedie

Jako vždy jsem další pokračování cesty Jitřního knížete slupla jako malinu. V jednu chvíli jsem měla úplně nahnáno, co bude dál, ale jako vždy vzniklé zvraty zajímavě vygradovaly a otevřely cestu k další pouti všech hrdinů této pekelné ságy ...

Lucifer zase jednou nezklamal. Božská komedie volně navazuje na první díl, když se na scénu vracejí Basanos, bytosti z tarotových karet, a zasazují Luciferovi doslova smrtící úder. Boj o nový vesmír přidělený Světlonoši se tak vyhrocuje na maximum a budoucnost není vůbec jistá. Přestože hlavní dějovou osu tvoří delší příběhy Ráj a Očistec, paradoxně nejsilnější pro mě byly jednorázovky Mene tekel a Vloupačka, které opět dokazují schopnost Mika Careyho mistrně pracovat se záporným hrdinou jako ústřední postavou komiksu. Oproti Gaimanovi je přitom Carey daleko dějovější a zároveň si uchovává neodmyslitelnou snovost i krutost. Krizička nastává pouze v okamžiku, kdy mezi díly dáváte příliš velké časové prodlevy. Tady všechno se vším souvisí a postav je jak na demonstraci, takže rychle se zorientovat může být malinko problém. Autor ani nakladatel se s vámi nepomazlí, že by vám třebas připomněli kdo je kdo, nebo co bylo o album dříve. Tohle chce koncentraci, ale pak to stojí skutečně za to.