Lovkyně ústřic

Další knížka, která ke mně doputovala díky nakladatelství MOBA. Tentokrát se jedná o příběh z irského přímořského městečka Dooleybridge. Kdysi bylo proslavené ústřicovými farmami, ústřicovým festivalem a vyhlášeným turistickým centrem. Ale to už je minulost. Nyní se zde nachází již jen jediná ústřicová farma, kterou zdědil po svém strýci Sean Thorton. Sean miluje práci na své farmě i místo, kde se nachází. Má ho jak se říká silně " zažrané" pod kůží, je to jeho srdeční záležitost. A právě tady se zcela náhodou ocitá Fi. Utekla s ostudou z vlastní svatby a teď se chce jen schovat před celým světem, aby jí nikdo nenašel. Zda se, že Dooleybridge je to pravé místo. Sean hledá asistentku na svou farmu a Fi se podaří šťastnou náhodou toto místo získat. Představa její skutečné práce se však velmi liší od její předchozí představy, ale Fi nemá na výběr. Ocitla se sama beze všeho jen s pár drobnými v cizím prostředí a musí využít každé příležitosti, která se jí nabízí, aby se nějak vyhrabala z trablů a znovu se postavila na vlastní nohy. Tento příběh se odehrává v prostředí pro mě zcela neznámém. O ústřicových farmách jsem nikdy neslyšela a během čtení jsem si o nich vyhledávala informace na internetu. To na čtení miluji, když mám možnost poznat něco nového, rozšířit si své obzory. Sice nemám v oblibě ústřice a mořské plody vůbec, ale teď mám aspoň představu, jak se chovají, jak se o ně musí pečovat, jak se otevírají. Příběh se svižně odvíjí, postava Fi mi byla velmi sympatická a držela jsem jí palce, aby se karty v jejím životě obrátily na tu správnou stranu. Na scéně se objevují i jednotliví, někdy svérázní obyvatelé vesničky, kteří jsou velmi zvědaví na novou obyvatelku a dokáží být především zpočátku velmi odtažití a nevlidní. Nestává se často, aby se v jejich městečku usadil někdo cizí. Je to příběh o tom, jak je potřeba využít nových šancí, popadnout příležitost za pačesy a žit. Někdy se i zcela beznadějná situace vyvine v příslib něčeho zcela nečekaného. Život máme jen jeden a je potřeba ho žít, být sám sebou a ne se za někoho schovávat. Jediné co mi při čtení rušilo, bylo velké množství chyb. Často se ve větě objevovala některá slova dvakrát nebo byla naopak vynechána a byl použit krkolomný slovosled vět. Poslední dobou se to stává u většiny knih, až si říkám, zda se ještě korektury vůbec provádí. Celkově ale hodnotím příběh velmi kladně, a jelikož to byla moje první knížka od této autorky, mohu slíbit že určitě ne poslední.

Moje první setkání s Jo Thomas dopadlo rozhodně lépe, než jsem čekala. Zaujalo mě především prostředí irského pobřeží a trochu netradiční svět chovu ústřic, který příběhu dodává vlastní atmosféru a odlišuje ho od běžných romantických oddechovek. Hlavní hrdinka je možná místy trochu nešikovná a některá její rozhodnutí jsem úplně nechápala, zároveň ale nepůsobí přehnaně naivně a postupně je na ní znát určitý posun. Právě to mi na ní bylo sympatické. Celý příběh se mi četl velmi dobře. Děj příjemně plyne, má dostatek drobných komplikací i zajímavých postav a dokázal si bez problémů udržet moji pozornost. Nečekala jsem nic hlubokého ani zásadně nepředvídatelného a v tomhle ohledu mě kniha nezklamala. Některé situace jsou trochu nadsazené a romantická linka se místy pohybuje v očekávatelných kolejích, ale k tomuhle typu čtení to vlastně patří. Navíc se mi líbilo, že autorka dokázala z obyčejného útěku před nepovedeným životem vytvořit příběh o novém začátku, hledání sebe sama a postupném zapouštění kořenů někde, kde to člověk původně vůbec neplánoval. Výsledkem je pro mě přesně ten typ pohodového příběhu, po kterém mám občas chuť sáhnout. Není náročný, ale zároveň mě nenudí, má příjemné prostředí, sympatickou atmosféru a dostatek dění, aby nepůsobil jako pouhá výplň. A protože mi sedl i způsob, jakým autorka vypráví, rozhodně to nebylo moje poslední setkání s její tvorbou.