Lovecraft byl na dnešní poměry rasista a xenofob. Takže je logické, že když člověk čte knížku, která ke stvořiteli Prastarých odkazuje, a její hlavní hrdinové pocházejí z afroamerické rodiny, neubrání se lehce škodolibému úsměvu.
Lovecraftova země je povídková sbírka, nicméně jednotlivé příběhy na sebe volně navazují, a v konečném důsledku tak vytvářejí jednotný celek. Odehrávají se ve Spojených...
Lovecraft byl na dnešní poměry rasista a xenofob. Takže je logické, že když člověk čte knížku, která ke stvořiteli Prastarých odkazuje, a její hlavní hrdinové...
Lovecraft byl na dnešní poměry rasista a xenofob. Takže je logické, že když člověk čte knížku, která ke stvořiteli Prastarých odkazuje, a její hlavní hrdinové pocházejí z afroamerické rodiny, neubrání se lehce škodolibému úsměvu.
Lovecraftova země je povídková sbírka, nicméně jednotlivé příběhy na sebe volně navazují, a v konečném důsledku tak vytvářejí jednotný celek. Odehrávají se ve Spojených státech roku 1954, tedy v době, která byla všechno, jen ne příznivá pro obyvatele černé pleti. A Matt Ruff všudypřítomný sociální útlak využívá k tomu, aby budoval dusivou atmosféru, v níž je do jisté míry stresující i taková banalita, jako jízda autem.
O to větší jsem měl radost, když na rasový útlak volně navázalo nadpřirozeno, které směrem k Lovecraftově mythosu jen pomrkává a jde si spíše svou vlastní cestou: V knížce se mihne slovo Necronomicon, nicméně nedostavují se Prastaří a podobně. Na druhé straně však hrdinové cestují na nové nebezpečné planety, mění podobu, komunikují s mrtvými, objevují tajemná zákoutí strašidelných domů... Ruff zkrátka navazuje na lovecraftovský horor jakožto žánr než na dílo jeho stvořitele. Děsivá v jeho knížce přitom není ani tak samotná existence nadpřirozena jako spíš dopad rasové segregace vyvedený v mrazivé realističnosti.
„Hrůzostrašnost“ povídek nicméně kolísá, pocit útlaku se z některých úplně ztrácí a postupem knížky se stále více objevuje humor. Samotné příběhy jsou do jisté míry banální variace na téma kultů a nepochopitelných strojů či magie, jejichž hlavním tahákem je skutečnost, že středobodem je brutálně utlačená menšina. Bez rasové roviny by šlo o dobře napsané, ale jednoduché jednohubky ideální do úmorných letních veder, kdy nad ničím nechcete příliš přemýšlet.
Číst více
Číst více