Lovec duchů

Knihu jsem četla nadvakrát, poprvé jsem ji odložila nedočtenou, nudila mě; teď, o pár let později, mi bylo zatěžko se od ní odtrhnout. Jde na ní poznat její cílová skupina, žádné složitosti v ní nehledejte, nejsou tam; autor zároveň píše neskutečně čtivě, naplno využívá možností, které mu nabízí vyprávění z pohledu vícero postav (velice sympatických mimochodem - ano, i záporáci tady mají něco do sebe xD) - každou kapitolu utne v tom nejlepším a čtenáři nezbývá než zhltat iks podobně "podrazáckých" kapitol, aby se dozvěděl, jak se to s daným hrdinou má. Musím někde sehnat druhý díl. Fofrem. Ale maličkou výtku si přece jenom neodpustím. Minule mě na Lovci tak strašně znechutil jazyk, který mi i při tomto čtení připadal zpočátku šroubovaný a nepřirozený. Nevím, kde a jak se to zlomilo, jestli se o to zasloužila kniha samotná, anebo já - tak jako tak jsem si v půlce příběhu uvědomila, že z literární katastrofy se nějak vyklubala parádní jízda. Doporučuji!

nevím přesně čím to bylo, jestli stylem psaní, nebo samotným příběhem, nebo nezajímavou hlavní postavou, ale tak tak jsem knihu dočetla, na další 2 díly se nemůžu donutit ani podívat, nechávám si je na takové: až nebude co číst, ale to je vždy...