Lovec

Ať jsem dělala, co jsem dělala, tomuhle příběhu jsem prostě na chuť nepřišla. Každou otočenou stránkou jsem si říkala: Pavlínko vydrž, určitě to bude lepší a rozjede se to…jooo houbeles :-) Ani k Hunterovi, ani k Sailor jsem si tu cestu prostě nenašla. Nějak mě nebavili, ani nepřesvědčili. Hunter, zase jeden zbohatlický synek, který si užívá peníze a hlavně ženy. Klasika Casanova, který si o sobě myslím, že mu celý svět leží u nohou. Jeho sexystické dvojsmysly mi spíše vadily, než aby mi přišly vtipné. Pak tu máme Sailor, opět šedá, zakřiknutá myška s nízkým sebevědomím, která dává přednost lukostřelbě před čímkoli jiným. Je to tísíckrát omílané klišé, které mě baví, ale já vám nevím, ani ta chemie a přitažlivost mezi nimi mi neseděla. Víc mě teda navnadil příběh o Cillianovi, na který se těším :-)

"Motýl a muž, který měl rád krásné věci." Bylo to od LJS zase parádní čtení. Doporučuji. Jen teda ta scena v kanceláři klubu byla tak moc kostrbatá, že jsem jí vůbec nevěřila a vše mi pokazila. Ale jinak? Fajn, fajn, fajn. "Jsme jen tak špatní jako zločiny, při nichž nás přistihnou."