Lovcův odkaz

Naprosto poctivá braková zábava, která si na nic nehraje a která jede jak Niagarský vodopády, takže těch 400 stran tohohle velkýho formátu dáte klidně za jedno volný odpoledne. A to jsem si myslel, že mě tyhle akční vypalovačky už nikdy brát nebudou. Ale jsem rád, že mě letos Drescher a Fuchs přesvědčili o opaku. Stylisticky to s další a další kapitolou roste a roste, ačkoliv mě Drescher neuhranul jako Kulhánek nebo Kopřiva. To nejvíc fascinující na Lovcově odkazu ale je svět - na něm je vidět, jak moc si s ním autor vyhrál a možná bude někomu připomínat dort pejska a kočičky, ale mě prostě sedl. Je to hlavní devíza románu, což se ale nedá říct o hrdinovi - Prokop je sice fajn, ale za celou tu dobu jsem si k němu nedokázal vybudovat vztah jako před lety k Tobiášovi v Nočním klubu. Což ale naopak neplatí pro Richarda Svátka (pokud znáte Tovaryše a Jednoho z devíti, tak do tohohle určitě jděte, protože ty knížky jsou propojený - já naopak v brzký budoucnosti budu dohánět vzdělání). A když už jsem nakousl to prostředí - fascinující je Drescherovo skoro až noirové pojetí Ostravy a bylo by fajn si někdy v budoucnu střihl nějakou mimožánrovku z tohohle města. Každopádně do druhýho dílu půjdu. Jo a dokonce tu narazíte i na řezníka z Bruntálu. PS. Obálka je jeden velkej omyl. Škoda, že Fantom Print nenavázal na Leonardo s obálkami Lubomíra Kupčíka. Takhle to bude každej pes jiná ves.

Kniha je důstojným nástupcem Tovaryše. Děj už je propracovanější a komplikovanější a svět prolnutí se nám otevírá zase z dalšího úhlu pohledu - Lovce. Rozhodně stojí za přečtení. Pravda věděl jsem již co mne čeká jelikož jsem příběh četl poprvé jako román na pokračování na autorových stránkách což mělo také své kouzlo očekávání dalšího dílu. Určitě fanouškům tohoto autora doporučuji vyzkoušet. A pro nedočkavce jak to dopadne platí to samé :-))).