První divadelní hra našeho spisovatele a dramatika. Na prvotinu velice dobře napsaná - v době vzniku Československé republiky. Zakousl se do problému mezilidských vztahů a ve hře je plno myšlenek na toto téma. Jistě, jsou tam i slabší místa, ale to u prvotin bývá. Autor si v době, kdy psal tuto hru psal, neuvědomoval, jaká jiná, a mnohem složitější témata do jeho her, život přinese!

Spoustě lidem toto drama nesedí, ale mne rozhodně bavilo ho číst. Ale je pravda, že jsem Loupežníka ocenila hlavně až potom, co jsem viděla i divadelní představení – vlastně díky němu jsem pořádně pochopila, co ta postava loupežníka má přesně znamenat, představovat. Slovo loupežník je samo o sobě výrazem pro někoho, kdo krade. V této hře to však není o krádeži nějakých hmatatelných statků, ale dá se to brát metaforicky jako někdo, kdo nám krade mládí, iluze, lásku, ideály, vysněnou budoucnost. Každá z postav si uvědomuje, že takového loupežníka někdy ve svém životě potkala – někoho, kdo jim v životě něco vzal, na čem si ti lidé zakládali. A je to vlastně ve výsledku celkem smutná hra, taková deprimující, protože každý v životě někdy něco ztratíme, na čem nám záleží. Ale přesto si to určitě ještě někdy jednou přečtu. A snad se mi poštěstí tuto hru ještě jednou vidět někde v divadle. :)