V devadesátých letech jsem byl nadšeným příznivcem Deverových gamebooků o Lone Wolfovi. Přestože nikomu nemohla uniknout do očí bijící podoba s Tolkienovou Středozemí, Dever tento svět využil jen jako inspiraci a vytvořil svůj vlastní fungující fantasy svět. Velmi mě pak zarmoutilo, když nakladatelství Najáda zkrachovala a příběh o Lone Wolfovi nebyl v češtině dopřeložen. Jsem tedy vděčný, když jsem se dozvěděl, že nakladatelství Mytago začalo Lone Wolfa znovu vydávat, a že se již dostalo ve vydávání gamebooků už za Najádu. V devadesátých letech jsem také četl první tři romány o Lone Wolfovi a už v tu dobu jsem byl z nich (na rozdíl od gamebooků) dost zklamaný. Přesto jsem čtvrtou knihu Hon na zrádce začal číst s nadějí. I čtvrtý román je však stejně slabý, ne-li horší, než předchozí romány. Střídají se zde tři dějové linie. Nejzajímavější je asi o Vonotarovi, hlavním záporákovi, která sleduje jeho pohnutky a myšlení. Níže je pak putování Lone Wolfa na jeho misi, které se spisovatelé snažili oproti gamebooku dát větší logiku, ale spíše se do toho ještě více zamotali. Nejhorší je však část, která se týká Benedona a Alyss. Tahle část mi přijde tak zbytečná a otravná, že jsem měl chuť přeskakovat vše, kde se objevovali, přestože něco takového nemám vůbec ve zvyku. Zejména Alyss mi leze pořádně krkem a jako postava mi přijde zcela zbytečná a přidaná jen proto, aby kniha nebyla příliš útlá. Nakladatelství Mytago pak v překladu nechalo neskutečně mnoho zbytečných překlepů, kdy většinu z nich by dokázal najít i Word. Překlad jako takový nedokážu hodnotit, ale nevšiml jsem si tam žádných závažných lapsů. Jen si nedokážu zvyknout na to, že v překladech Mytaga se Lone Wolf překládá jako Osamělý Vlk, což je už ale spíš můj problém, který nakladatelství nevyčítám. Nechápu však rozhodnutí, psát obě části jména s velkým písmenem na začátku slov, když to není podle českého pravopisu správně. Indiánská jména jako Sedící býk se přeci taky tak nepíšou a tohle je stejné.