Lola Rose

Když jsem v knihovně zjistila, že pro tuto knížku musím do dětského oddělení, málem mě to odradilo, ale naštěstí jsem si ji půjčila a opravdu je to nádherná kniha i pro dospělé, i když je "psaná dětskýma očima"...jen to dítě je dospělejší než vlastní matka...

Když byly děti malé a chodila jsem s nimi do dětské knihovny, přečetla jsem tam celou řadu knih od JW. Všechny do jedné byly super. Bylo mi líto, že mi není 13, užila bych si to čtení ještě více. Včera jsem si oživila tuto. Lola Rose je velmi vážné čtení. Naštěstí má ale pohádkový konec, v reálném životě by to zřejmě skončilo mnohem hůře. Úřady, škola, nemocnice- co pojištění, z čeho byla hrazena léčba, atd... A mám obavy, že Johny už je také nevratně poškozen na těle i na duchu, a jeví se jako velmi problematické dítě. Lola Rose, holčička, která nikdy neměla klasické dětství, od mala věděla, co co znamená a na co si dát pozor. Sadistický primitivní otec a krásná nezodpovědná matka, její pití, kouření, zábava, chlapi... na to všechno se muselo brát ohledy. I na smrtelné posteli ji záleželo více na tom, jak vypadá, než co bude s dětmi. Lolin deníček z koláží představoval život, který je krásný a který ona nikdy neměla. Znám to, když se v dětech mísí láska a nenávist, milují své rodiče a přitom je nenávidí, za to jaký život jim připravují. A mají být rozumné a všechno chápat. Teta Barbara byla jako anděl na bílém koni, tolik jsem jim ho přála. Na konci knihy jsem brečela.