Liturgická revoluce

Vynikající kniha, která se zabývá počátkem liturgického hnutí a jím nově vytvořeným termínem "aktivní účast", který byl svými tvůrci nejprve svévolně propašován do některých národních překladů motu proprio Pia X., aby byl posléze, zaštítěn jménem svatého papeže, který jej nejspíš nikdy nepoužil a s jehož učením se zjevně rozcházel, použit jako beranidlo pro rozbytí a znrzačení katolické liturgie, potlačení tradiční katolické zbožnosti a tiché účasti na mši a podkopání pozice kněze při liturgii. Možná i mnozí tradiční katolíci budou po přečtení této knihy překvapeni, jak moc byla už i "modení tridentská mše" (myšlena dle misálu 1962) a obřady ovlivněna tímto termínem a antitradičním "liturgickým hnutím". Kniha věnuje velkou pozornost reformě liturgie Svatého týdne provedené za papeže Pia XII. i dalším dílčím reformám jeho pontifikátu, a jasně dokládá, že jeho pověst "posledního tradicionalistického papeže" neodpovídá realitě, neboť minimálně v závěru svého pontifikátu se nechal zcela ovládnout liturgickým progresivismem, kterému nejprve ustupoval, aby jej následně i oplně podporoval. Byl to on, kdo dosadil liturgické progresivisty do klíčových postů, kdo je povzbuzoval a následně i podporoval plnou šíří své papežské moci. On je nechal likvidovat katolickou liturgii, on znemožnil odpůrcům těchto deforem vznášet námitky a on postupně vyhlašoval používání zmrzačené liturgie za závazné. Pavel VI. pak už vydáním NO misálu jen dokončil začatou práci. Knihu vřele doporučuji k přečtení, krásně ukazuje zvrácenost myšlenek liturgického hnutí a destruktivní povahu jeho "reforem", jakož i jeho podlé metody jako bylo systematické lhaní a uživání salámové metody ve spojení se zakrývání skutečného smyslu a cílů jednotlivých dílčích kroků reforem. Texty jsou doplněny rozsáhlým poznámkovým aparátem a četnými odkazy na oficiální dokumenty, což poskytuje prostor pro další studium.