Liška

3.7 Z IG profilu: Tato kniha byla jedním slovem zvláštní. Zvláštní byla hlavně svým stylem psaní, který mě upřímně bavil. V pár směrech to sice mělo nevýhodu, ale díky příjemné změně jsem ochotna přivřít oči. Přišlo mi, že si s námi autor lehce hraje. Spoustu informací nechává na čtenáři a nebo je tam naopak velmi šikovně schová. Většinou ale čtenáře nechává v nesnázích. Nejde úplně o čtení mezi řádky, ale o takové lehké naznačení, o popostrčení tím správným směrem. Velmi mi to vyhovovalo u šokových scén a u nějakého pozadí daných postav ! Kde mi ale popostrčení chybělo, byl konec knihy. Závěr mi přišel zbytečně useklý a nevyužitý! Dalo se tam krásně ždímat z psychologie daných postav. Strašně mě zajímalo, jak to vše tedy bylo, protože mi nepřišlo,že byl příběh dotažený. Vše se schovalo za jiný případ, ten byl sice relevantní, ale mě osobně zajímala jiná část příběhu - motivace postav a jejich životy. V tomhle jsem viděla u sebe velké hluché místo. Neříkám, že do sebe vše nezapadalo. Tady to bylo i až podezřele dobře zapadající (pro někoho možná až moc). Ono to tak působí, díky přeskakování situací, kterými by si měl vyšetřovatel projít, aby to působilo trochu více přirozeněji. Tady šlo ale o tempo a rychlost, takže se tyto momenty trochu vypustili. Já bych ale tohle zapadnutí chtěla vidět i v tom jiném poli, poli postav s jejich traumaty a zážitky. Celkové čtení bylo napínavé, díky formě psaní vše rychle utíkalo. Střídající linky mi taky nedělaly problém a přišly mi dobře zařazené. Zajímala jsem se o oba osudy, což mi také přišlo fajn. K postavám jsem docela přilnula, i když tam byla určitá distanc. Text nešel úplně do hloubky v rámci emocí a myšlenek, což ale opět koresponduje s první informací o stylu psaní. I přes to… jsem si postavy i docela oblíbila! Bylo to takové odpočinkové a svižné čtení, které rozhodně přečtete na posezení. Nesednete si z toho na zadek, ale určitě vás příběh bude bavit a budete ve většinové časti spokojeni !

Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s Zoner Press za účelem recenze. Bývalý detektiv Guðgeir přehodnocuje svůj život v městečku Höfn, kde pracuje jako hlídač. Jenže starého detektiva novým kouskům nenaučíš a tak když se dozví o dívce, která přiletěla za falešným příslibem práce s jen několika podivnýma esemeskama v mobilu, nedá mu to a snaží se zjistit, jestli se dostala v pořádku domů. Jenže po dívce jako kdyby se slehla zem a tak se Guðgeir pouští do pátrání, aby zjistil, co se s ní stalo. Styl psaní jako takový neurazí ani nenadchne. Nečte se špatně, ale zároveň v něm chybí něco, co by mě pohltilo tak, abych nedokázala knihu odložit. Zápletka je sice zajímavá, ale příběh je bohužel předvídatelný. Tím, že se autorka rozhodla příběh ztvárnit jak z pohledu detektiva, tak z pohledu ztracené dívky bohužel zmizelo veškeré napětí, jelikož jsem přesně věděla, co se stalo. Sice tam i tak bylo jedno závěrečné odhalení, ale ani to mi nepřišlo nijak překvapivé, natož šokující. V příběhu byl také zmíněn osobní a pracovní život detektiva, ale nedostal mnoho prostoru. To mě dost mrzí, jelikož to vypadalo opravdu dobře a zajímalo mě to snad i víc než hlavní zápletka. Ale možná, že tohle téma dostane víc prostoru v dalších dílech. Postavy byly dobře popsané a především zajímavé. Každá byla jiná a měla jedinečný osobní příběh a jejich chování a vývoj v rámci knihy přesně odpovídaly tomu, z jakého prostředí pocházely a co se jim v minulosti stalo. Na to, že má být Liška mrazivý thriller v knize chybí napětí a šokující odhalení. Zároveň ale nabízí zajímavé příběhy jednotlivých postav, které mě opravdu bavily. Ale jako celek je to za mě bohužel průměrná kniha.