Lincolnova dálnice

Do této knihy se mi nechtělo ze dvou důvodů. Za prvé, četla jsem Gentlemana v Moskvě a za druhé, bože vždyť ta dálnice ja tak dlouhá, to bude dlouhá kniha.. dámy a pánové není se čeho bát, hlavní hrdinové na Lincolnově dálnici v celé knize stráví jeden odstavec :D. Pan Towles nezklamal. Kniha je nádherná. Strávila jsem pár nádherných dní v roce 1954 v americe s hrdiny, kteří dlouho zůstanou v mém srdci. Říká se, že v každé knize je antagonista, tady jsem ho dlouho hledala, až se nakonec ukázal sám. Emmet ústřední hrdina celé knihy, přirozený lídr je tu popisován z očí jeho mladšího osmiletého bratra Billyho, který je jedním z vypravěčů. Druhý vypravěč Wooly, mladý muž z bohaté rodiny s dlouhou historií a řekněme s určitým druhem autismu, bez kterého by hlavní hrdinové neměli tento příběh a nakonec Vévoda, kterého jsem se celou dobu snažila zařadit. Je hodný nebo zlý? Nebo jen měl v životě smůlu a podle toho se chová? Zjistěte sami! Knihu doporučuji na dlouhé podzimní večery, zahřeje vás u srdce.

Čím dál hbitěji jsem se prodírala stránkami, občas málem přejela v metru stanici a v pravidelných intervalech hodnotila vývoj příběhu okřídleným "Svět je malý a o náhody v něm není nouze". Jenže... tenhle propletenec nešlo moc číst jen jako prosté vyprávění. Místo očekávaného tripu napříč Amerikou to byla lehce napsaná jízda lidskými dušemi, prapodivnými, ale docela uvěřitelnými osudy a charaktery, které jsou snad všechny zajímavé, i když se mihnou jen na pár stránkách. A kdo by nemiloval maličko autistického Billyho, poctivého Emmetta, hluboce rozbitého Woollyho a osudem deformovaného Vévodu? Když navíc všechno končí tak excelentně náznakovým koncem, který vypadal jako pomsta, ale přitom jí nebyl? I třetí autorův román jsem si užila, udělal mi radost!