Liliputin

Pro mnohé čtenáře zcela jistě atraktivní čtení, poskytující jisté nahlédnutí do současného válečného konfliktu. Možná... Ovšem já beru Němcův rok starý počin jako literární odboj. Několik příběhů, každý trochu jiný a přitom všechny stejně kruté. Velice civilně sepsané a s jiskrou poskládané myšlenky. Ohavnost války v každém odstavci, separace od propagandy, která tlumí následky a jádro celé války. Pohled obyčejných lidí na válku, i když jsou bohatí. Jen jedna povídka se vymyká ze sevření ostatních. ZOE. Válka je pouze kulisou pro chamtivost a osobní prospěch jedné ženy. Partnerství zde symbolizuje dvě válčící strany, dva odlišné jedince, jeden konflikt a vypuknutí války. Silný proti slabému. Krásná alegorie bitevního pole. Z každé povídky by mohl vzniknout román. Jsou silné a mají v sobě netušený kredit. Ale i tak drží pospolu. Vytváří ojedinělou formaci namířenou na všechny podporovatele války, se snahou udusit tento odsouzeníhodný konflikt. Pan Němec je člověk, který se umí dívat a naslouchat. A ví, jak zasáhnout člověka zbraněmi, které nezabíjejí. Bohužel, jeho mistrovské povídky se k lidem, kteří rozhodují o válce, nikdy nedostanou...

Silné, bolavé a rozjitřené... přesně jako emoce na začátku války. Nutí mě to přemýšlet, jak velký rozdíl bude mezi prožitkem při čtení dnes a třeba za deset let...