„Lacis, jeden z vůdců Čeky, své funkcionáře instruoval: nepátrat po důkazech, že obviněný vyjadřoval nebo konal proti sovětům. Nejdříve položte dotaz, ke které třídě náleží, jaký má sociální původ, vzdělání a profesi. Toto jsou otázky, které o osudu obviněného rozhodnou. To je smyslem rudého teroru.“ „Dobrý soudruh udělal to, co mu bylo řečeno; byl ochoten veškeré kritické myšlení svěřit ústřednímu výboru.“ „Ve všem, co Lenin dělal, bylo konečným cílem prosadit moc. Pro jeho osobu nebyla moc prostředkem – byl to sám cíl. Abychom parafrázovali George Orwella, nevytvořil diktaturu proto, aby zabezpečil revoluci, ale vytvořil revoluci, aby zabezpečil diktaturu.“ Lze bez nadsázky prohlásit, že bolševická revoluce je jedna z událostí, které nejzásadnějším způsobem ovlivnili běh dvacátého století a, bez přehánění či patosu, ovlivňují běh dějin dodnes. Měříme-li objektivní zlo civilizačních selhání výčtem utrpení a počtem mrtvých, pak se bolševická revoluce a následné hrůzy páchané komunisty dvacátého století obecně dostávají na první místo žebříčků světových tyranů, zanechávaje daleko za sebou hrůzy Německého nacismu, holokaustu a druhé světové války. Komunismus je jako zhoubný nádor v srdci svobodné společnosti, roste, nepozorován, podceňován, záměrně přehlížen, až je nakonec pozdě i na radikální řez. Je to skutečná lidská tragédie. Kniha je fenomenální a dech beroucí. Krátký komentář k popisu dojmů zdaleka nestačí. Autor jde opravdu do hloubky ve všem, ve všech tématech, ve všech oblastech. Kniha je značně rozsáhlá, je to „špalek“, který k sobě okamžitě stáhne pozornost. Šíře příběhu je enormní, množství detailů odzbrojující. Je to politický thriller té nejvyšší kvality, a přestože je čtenář dopředu seznámen s rozuzlením zápletky, často v dílčím odhalení lapá po dechu a nevěřícně kroutí hlavou. Autor píše skvěle a čtivě, epické obrazy s celonárodním dopadem střídají detaily ze života jednotlivců, vše psáno lehce, místy s ironickým nádechem. Začíná kulturním pozadím revoluce, ruského lidu, zevrubně vysvětluje vliv a roli intelektuálů a části šlechty. Ukazuje ruskou vesnici a město jako dva naprosto odlišné světy, dvě naprosto cizí entity v jednom těle tehdejšího carského státu. Touto kulturní historií dokládá úspěch následné bolševické tyranie a masového vraždění, válku proti vesnici a opovržení kulaky. Je to fascinující čtení, s výrazným přesahem do dnešních dnů. Nebyla by to historická práce, kdyby se detailně nevěnovala historickým událostem, počínaje carským dvorem, přes hladomory, nepokoje, přes první revoluční pokusy roku 1905, dopad první světové války, diletantství a neschopnost starého režimu, nevyhnutelné zhroucení carského Ruska, nástup bolševiků, převzetí moci, občanskou válku, přes osudy hlavních hybatelů, nadšení komunistických myslitelů, teoretiků, ideologů, po počátky vystřízlivění a návrat do reality. Vše v nejvyšším možném detailu, vše s důrazem na přesnost a objektivitu. Obšírně popisuje detaily politických a vojenských střetnutí, vyjmenovává vlivy vedoucí protistrany k úspěchu, nebo naopak k neúspěchu. Zaměřuje se na vliv jednotlivců. Ukazuje ideologii komunismu jako náboženství nahrazující víru za starého režimu. V závěru bilancuje, vrací se k zásadním postavám, ukazuje lítost mnohých, co za nelidského démona to svého času pomáhali vypustit do lidského světa. To rozčarování bývalých revolucionářů, ale i prostého lidu a vesničanu, to kruté poznání, že nový režim mnohem a mnohem horší, než proklínaný a zatracovaný režim starý, je strašidelné. Příslovečné boží mlýny – karma, chce-li někdo. Aneb, revoluce vždy sežere svoje děti. Čtenáři jich je téměř líto, ale ve skutečnosti není, svým přičiněním a nadšením tohle peklo na zemi pomáhali rozpoutat, ať již měli sebeušlechtilejší ideály, svou část odpovědnosti za krutosti a zlo jednoznačně nesou. Při čtení jsem nedokázal přehlédnout některé podobnosti s dnešní polarizovanou dobou, namátkou například politizace všeho běžného, veškerých témat a denních interakcí, očerňování politických protivníků, nebo třeba tzv. „Bývalé lidi“ (Byvšije ljudi) – naprosto neuvěřitelná podobnost s dnešní západní „cancel culture“, mazání a virtuální likvidaci nepohodlných, nekonformních osob. Mimochodem, jako perličku bych vyzdvihl fakt, že autor v textu několikrát použije spojení „odvážný nový svět“, snad jako parafrázi na ikonický román „Brave New World“ Aldouse Huxleyho. Druhé mimochodem, je pozoruhodné, že si autor všímá značné podobnosti mezi nacionalismem a socialismem a toho, jak velmi blízko k sobě tato hnutí ve skutečnosti mají. Tento dnes velmi nepopulární postoj v textu zevrubně obhajuje a dokazuje jeho relevanci. Závěr je mrazivý, na zločiny komunismu není možné přestat upozorňovat. Knihu doporučuji všem. Je to varování. Jen vzdělání a znalosti nás uchrání před podobným osudem, neboť, jak autor upozorňuje, jeden z původních nadšených proponentů revoluce, spisovatel Maxim Gorkij, viděl důvod v selhání ideálu a následné uzurpace moci tyranským rudým terorem v zoufalé kulturní zaostalosti ruského lidu. Nekulturnost a nevzdělanost, neschopnost aktivně se bránit vzdouvajícímu se teroru, neschopnost myslet, neschopnost vyslechnout odlišný názor, obecný úpadek vzdělanosti – to vše se může stát v jakékoliv dnešní „vyspělé“ západní demokracii a jak se zdá, mnohde se to již děje. Události bolševické revoluce jsou ledově bodající připomínkou civilizačního selhání a varováním všem budoucím generacím. Tato kniha je skvělým prostředkem, jak toto varování přenášet dál.

Ak chcete mať po prečítaní jedinej knihy takmer dokonalý prehľad a znalosť o ruskej revolúcii, siahnite po tomto titule. A keď zatúžite stať sa v tejto oblasti odborníkom, pridajte ešte Dějiny ruské revoluce od Richarda Pipesa. Potom si možete povedať, že vám nič podstatné neutieklo. Figesova kniha je podrobnejšia, Pipesova možno o makové zrnko analytickejšia. A obidve sú vynikajúce.