Lidožrout

Kniha se mi obtížně hodnotí, protože je to přece Ota Fink! Nejúžasnější, nejkrásnější, nejvtipnější, nejchytřejší a prostě nejbáječnější literární hrdina ever. Takže si dovolím jednu výhradu, která se samotnou knihou nesouvisí, a sice vydávání série na přeskáčku, tudíž čtení na přeskáčku. Jednak je cítit, jak nevypsaný autor v tomto díle byl, a potom už člověk ví, co je Růžena Brandejsová za křivý charakter, takže celou dobu Otovi domlouvám, ať ji pustí k vodě, ale švihem. Můžu se cítit jakkoli mizerně, tyhle knihy mi vždycky zvednou náladu. Snad je to životním optimismem autora, pana Velinského, který se mu podařilo vlít do stránek, nebo mi tento humor a způsob vyprávění příběhu opravdu dokonale sedne. Liberec jsem poznala hned, ačkoli město samotné moc neznám. Ale nápověda byla, podle mého, jednoznačná. A teď druhá výhrada. Samotný detektivní příběh se mi líbil, vrah to měl opravdu dokonale promyšlené. Ovšem Otova akce v závěru, přesněji řečeno noční návštěva zooparku (v silně podroušeném stavu) byl čistokrevný bůh na stroji. Protože Otovi v hlavě jen tak zničehonic sepnulo relé a rozhodl se, bez důvodu. A co kdyby tam vůbec nešel? Co kdyby zahučel na ubytovnu a přitulil se k Růženě? (Sice fujtajbl, ale žádné ohrožení života, víme?) Rozhodně doporučuji, ačkoli tohle čtení na přeskáčku není to pravé ořechové.