Auta a chleba Promiň mi zítřejší večer. Budeme si hrát: já zas budu mít ručičky. Ty budeš mít zase ruce. Nikdo koho bys nepřepral. Nikdo koho bys nezkrotil si netroufne do toho míchat. Vítejte ve světě síly! A tak jak jsem slíbil: nic se nebude psát. Budou primitivní lidé a primitivní nápady. Kruhy a obdélníky. Děsný vřískot. „Budeme si hrát.“ „Tak jo. Mám auta. A chleba.“ Sváteční odpoledne Znovu vzpomínáme na Osvětim a naše šťastné louky jak se chodilo na žáby potápky kde kdo bydlel jak se jmenovali sousedé (Fariaszewští). Na procházkách jsme trhali šťovík kopretiny rozkládali deku na břehu Soły a kolem se z domů linul bezpečný kouř. Otec říká: stále častěji se mi zdá že se vracím do Osvětimi z Krakova a z různých jiných míst.