Líbánky

O cem, ze to bylo???

S knihou jsem měla jeden velmi zásadní problém - nesnášela jsem hlavní hrdinku! Vadila mi její nerozhodnost, střídání názorů, její výbušnost... Vadilo mi na ní snad úplně všechno, co mi vadit mohlo (abyste si to dokázali představit, uvedu příklad hned ze začátku knihy - její manžel zmizí a její starostí je, jestli se chová tak, aby nevypadala podezřele - prostě cože! Kdyby mi zmizela má drahá polovička, šílela bych strachy, hledala bych, nejspíš bych měla hysterické záchvaty pláče... a poslední, co by mě zajímalo by bylo to, jak u toho všeho vypadám). Kniha je rozdělená do několika úseků - v prvních částech knihy se nám prolíná minulost se současností, postupně tak odhalujeme vývoj jejich vztahu (pěkně podivného vztahu) - musím ovšem ocenit časovou osu, kterou nám vyprávění v minulosti nastavilo - pokaždé bylo uvedeno, jak moc zpátky v čase jsme. To rozuzlení ovšem... bylo to trochu přitažené za vlasy - možná trochu víc. Kdyby mi hlavní hrdinka sedla víc, určitě by se mi kniha četla mnohem lépe, ale takto pro mne představuje pouze zklamání a další knihu, ke které se nikdy nevrátím.