Lhář Loki

Nečetla jsem samostatné díly, ale až komplet. A když to tu čtu, jsem ráda... Loki není silná káva. Loki je silné černé kafe s frťanem LSD. Všichni víme, co je to za hajzlíka, přesto jej máme tak nějak zvráceně rádi. Ale pokud si někdo myslel, že když si ho najmou andělé, vylepší mu to charakter, šeredně se mýlil. Andělé totiž vedou tu svou šílenou válku a vzhledem k jejich pravdomluvnosti, ale i vychytralosti, se jim takový profi lhář hodí. V knize je najednou rozehráno několik různých dějů, které se postupně uzavírají, nebo čekají na uzavření a zároveň se otevírají nové. Při čtení se mému středoevropskému, v katolickém prostředí vychovanému, mozku podařilo hezky uspořádat záležitosti s Valhall ou a Olympem. Když se objevil (nechci spojlerovat, ale...) Prostě Tedy, přišel mi jako sympaťák, ale během chvilky jsem ho měla plné zuby. A ačkoliv se to dalo čekat, vyklubal se z něj ten největší ze všech HAJZLů. Loki je proti němu jen lump z 5.A. Apokalypsa mě drásala, nervy jsem měla na pochodu a vůbec jsem si neuměla přestavit, jak z toho autor, nebo Loki, nebo kdokoliv vybruslí, jak ty všechny srágory vybere... A teď je mi smutno a stýská se mi. Po všem a po všech!

Parádní soubor celého Lokiho příběhu!