Leťte, divoké labutě

Přečetl jsem si Divoké labutě, s nimiž jsem byl velmi spokojen, a když jsem zjistil, že si mohu předobjednat jejich pokračování, šel jsem okamžitě do toho. Já jsem v zásadě realistou a cynikem, ale čas od času se pro něco natolik nadchnu, že jednám poněkud zbrkle. Teprve, když jsem dostal informaci od přepravce, o tom, že mi knihu veze, uvědomil jsem si, že se zřejmě dočkám zklamání, protože mi teprve v té chvíli došlo, že by bylo hodně zvláštní, kdyby mě druhý díl zaujal tak mocně jako ten první. A ukázalo se, že byly mé obavy na místě. Já nechci ani náhodou tvrdit, že by šlo o špatnou knihu, jen mě prostě události v ní popisované nemohly zasáhnout tak, jak se to autorce podařilo v předchozím svazku. Situaci nevylepšila ani skutečnost, že se zde Jung Chang často vrací k tomu, co už popsala v Divokých labutích. No, nadšení se u mě tentokrát nedostavilo, ale musím uznat, že poslední třetina textu byla extrémně zajímavá. Nehaním, ale první díl jsem si užil mnohem víc.

Tak tohle nic moc. Nuda i když možná je situace taková jak ji popsala autorka knihy.