Léto, kdy jsme se potkali

Jednoduchý oddychový příběh pro náctileté. Nenadchne, neurazí.

Jedná se o hrozně milý příběh, který je pěkně rozdělen do dvou pohledů, dvou hlavních hrdinů, a který se dobře a rychle čte. Upoutali mě hnedle první stránky, leč nezačíná příběh zrovna dvakrát pozitivně. Napsané to je nejen čtivě, samozřejmě, ale taky s určitou dávkou humoru klasického, tak i možná černého a ironie, což se mi líbilo. Musela jsem se často pousmát nebo nahlas uchechnout. Prostředí je, jak už název napovídá, prostě léto u moře, což jsem i celkem záviděla, že tam nejsem s tou partičkou, která se tam ukázala, nejen kvůli plážím, promenádám, oceánu a ledovým tříštím, ale hlavně kvůli těm lidem jako takovým, protože byli naprosto bezvadně prezentováni nejen charakterově, ale i svými činy (kdyby to tak bylo u všech mladých lidí). A když jsem u těch postav, oba hlavní hrdinové měli něco do sebe, líbili se mi předtím a líbilo se mi společně s nimi sledovat tu jejich "přeměnu", cestu k sobě samému i cestu k sobě navzájem. Neměla jsem jim co vytknout. Dvojice Tori a Wadea jsem taky měla ráda - to jejich věčný "pošťuchování". Matt byl skvělej brácha. Celkem mě překvapilo, jak všechny rodinný vztahy byly na pozitivní vlně, jak Cassina máma vycházela s novou rodinou bývalého manžela. Možná to autorka nechtěla dělat ještě tragičtější než měla původně v plánu anebo to někde na světě opravdu může tak fungovat, případně při psaní měla nasazený hodně růžový brejle, ale co. :) Začátek s Gavinem byl víc jak milý, líbilo se mi, jak se o Cass pokusil, ale postupem příběhu si to kapku pohnojil. Nevím v závěru, o co mu šlo? --- Jednou jsem položila otázku své kamarádce, v určitém stavu :D, která mi v tu dobu vězela v hlavě a zrovna nijak dlouho. "Co bys dělala nebo jak se zachovala, kdybys dlouhodobě chodila s klukem, kterýho máš opravdu neskonale ráda a jemu se stane nějaká nehoda, taková, která ho přivede na invalidní vozík? Zůstala bys s ním, s vědomím, že to nebude žádnej med a možná si tím i "zničíš" život a to nemluvím o něm samotném, co se v něm musí odehrávat anebo bys ho (s)prostě opustila?" Už vůbec nevím, co mi odpověděla, každopádně já jsem si do dnešní doby ještě odpověď nedala. Obdiv mají u mě ti, kteří bez váhání dokážou odpovědět, ať už je odpověď jakákoliv. --- Je jasné, že těm, co se něco tak hrozného stane se svým způsobem zhroutí svět. Už nebudou žít ty životy jako dřív. Všechno se musí od základu změnit. Nedokážu a ani nemůžu vědět, co pociťují, jak je to musí uvnitř bolet a sžírat, jak musí sledovat ty litující pohledy nebo naopak pohledy, které se je snaží záměrně ignorovat. Je toho tolik - vydalo by to na slohovku, raději přestanu. Každopádně - všichni takový lidé, kteří na tom vozejčku jsou, mají můj obrovský respekt, a tak jak je prezentováno v příběhu, každý má právo na to svoje štěstí. Kniha je naprosto úžasná, milá a k zamyšlení. Škoda, že má tak malé hodnocení, zasloužila by si víc. Mimochodem obálka je příhodná a pěkná. Ode mě si tento příběh zasluhuje velké doporučení - jednoznačně. :) (protože to všechno, vám dojde až po přečtění)