Lesní glosy

Skvělá kniha ke ztišení, zpomalení. Autor jako poutník prochází Novohradskem a své dojmy vkládá do slov. Někdy poučných, zhusta se pokouší vcítit do minulých časů. Často obviňujících a připomínající křivdy, kterých se Češi dopouštěli na Němcích. Ukazujících, jak se tyto křivdy projevily v krajině a myslích novousedlíků. Ale nejčastěji poetických, oslavujících melancholickou krásu tohoto zapomenutého koutu pohraničí, skomírajícího vedle šumavského a lipenského Disneylandu v těsném sousedství.

Jak výstižně říká název, jsou to skutečně glosy, já bych ale řekl spíš jen drobky ze stolu Lesních esejů. Autor se opakuje a rozmělňuje a v podstatě už ztrácí hloubku a závažnost. Jednostrunná nostalgie a stesk po německých starousedlících, které jsem u Lesních esejů bral, mi už tady začínají překážet. Podle mého názoru tyto neustále se vracející reminiscence autorovi brání brát Novohradské hory takové, jaké jsou – ve svém vrstvení lidských a přírodních dějů, které se pramálo stará o to, co je správné, spravedlivé, a co ne. Krajina je proces, ne stav, natož pak jen vzpomínka.