Les Bor

Snadné čtení na nedělní odpoledne. Na Českobudějovicko trochu divoké, na můj vkus je tady docela dost mrtvých. Autor píše věcným, popisným stylem, takže jsem obětí nijak neželela, spíš mě zajímalo, co bude dál.

Měla jsem za to, že díky atraktivní kulise bude v knize víc napětí, dokonce i duchařinu bych brala. Tohle byla klasická detektivka, ale zase mě bavilo, jak autor v textu mlžil a záměrně sváděl na jinou stopu, i když někdy okatě. Určitě z toho mohlo být vytěženo víc, ale zase - vyšlo to v edici zelených detektivek, takže to s tématem koresponduje.

Původně jsem chtěla dát dvě hvězdy, ale pak jsem se teda slitovala se třemi. (Edit: hodnocení jsem po chvíli opravila na dvě. Na tři hvězdy kniha vážně nemá). Dialogy - šroubované, strojené, zbytečné, nijaké. Postavy - protivné, hloupé, mimo. Sojka jako frajeris z Prahy a erotoman (to jeho sexuální chování a snídaně do postele, tomu jsem se normálně musela smát, co to bylo?), Karel Koutný se tak jako ztrácí sám v sobě, chvíli je nahoře a chvíli zas dole, pak mnoho naprosto zbytečných postav, co jen blbě melou. Děj - zhruba do půlky, když si odmyslím ty dialogy, bych knihu možná dočetla i s chutí a netrpěla, jelikož děj hezky odsýpal, Kohout mezitím pěkně popisuje pár historických perliček Branišáku, policejní práci a postavy představuje vcelku zajímavě, ale potom to autor kdovíproč zlomil, nic se nedělo, Les Bor úplně ztratil svůj původní význam a postavy si tam něco ševelí sami pro sebe. A ty anglické texty písniček na každé druhé straně, prosím pěkně, to mělo znamenat co? To si pamatuji, že používala naposledy Lenka Lanczová v roce 2001 při psaní dívčích románků, aby dodala důraz většího smutku a melancholie patnáctileté puberťačce po ztrátě panenství. Tady to na mě mělo podobný efekt, kdy jsem se vlastně cítila za autora podobně trapně. Napsala bych k tomu ráda ještě daleko víc, protože tohle je opravdu jen hrubý nástin toho, jaká je to kravina, ale spíš si to rozdýchám sama v sobě a nebudu tu více na autora kydat. Do Branišáku chodím venčit psa pravidelně, v Budějcích bydlím x let a tahle věc mě prakticky urazila a rozhodně nepotěšila. I když mě dost pobavila, bohužel nikoli pozitivně pro autora. A myslím, že čtenáři pode mnou nečetli tu samou knihu.

Snadné čtení na nedělní odpoledne. Na Českobudějovicko trochu divoké, na můj vkus je tady docela dost mrtvých. Autor píše věcným, popisným stylem, takže jsem obětí nijak neželela, spíš mě zajímalo, co bude dál.

Měla jsem za to, že díky atraktivní kulise bude v knize víc napětí, dokonce i duchařinu bych brala. Tohle byla klasická detektivka, ale zase mě bavilo, jak autor v textu mlžil a záměrně sváděl na jinou stopu, i když někdy okatě. Určitě z toho mohlo být vytěženo víc, ale zase - vyšlo to v edici zelených detektivek, takže to s tématem koresponduje.

Mám rád detektivky, ale po téhle jsem sáhl proto, že se v ní odehrávají vraždy v pověstném Branišovském lese, který patří mezi nejděsivější místa v Česku. Sám jsem kdysi bydlel blízko jiného takového místa, dnes nejčastěji nazývaného Hřbitov bláznů a navíc má Branišovský les nepřímou souvislost s těmi nejbizarnějšími a nejfantastičtějšími teoriemi z druhé světové války a tak bylo jen otázkou času, kdy po této knize sáhnu. Samotná detektivka mě mile překvapila. Není sice napsána tím nejvybroušenějším jazykem jako ty největší klenoty tohoto žánru, ale vztahová linka je dostatečně rozvinutá, děj je propracovaný a konec velmi milý, takže si těch pět hvězd určitě zaslouží. Citace 1: Petr předčítal nahlas: "Za dob totality měla československá armáda v lese posádku a muniční sklad. Ve dne i v noci byla nepřetržitě střežena cesta, po níž se munice převážela. Jedné noci, kdy vojáci střídali stráž, uviděli podivnou bytost, která jim nahnala takový strach, že začali střílet. Došlo k šílené palbě, při které tři vojáci přišli o život, čtvrtý byl převezen do vojenské nemocnice s těžkým poraněním a zanedlouho mu podlehl. Před smrtí vypovídal o svém šokujícím zážitku, ale nikdo mu nevěřil, přestože během té noci úplně zešedivěl." Citace 2: "Bohnický hřbitov, velhartický hřbitov, zámek Velké Losiny, hrad Houska a další tajemná místa mají sice děsivou minulost, ale v novodobé éře zde nejsou zaznamenaná žádná úmrtí. Budějovický les Bor tak vystupuje do popředí zájmu nejen kriminalistů a záhadologů.