To byl prostě omyl. Moje chyba. Protože kvůli své lehké dyslexii jsem si spletla Bureše a Bareše... Po Infériu jsem chtěla další Burešovu knihu. Od P. Bareše se mi líbil Projekt Kronos, ale z dalších knih jsem už nebyla nijak odvázaná. Jeho jazyk mi nesedí. Zase citoslovce na celý řádek, koktání v textu mě taky nebavilo. Tyto efekty mi vadily i v předešlých knihách. No prostě moje chyba a omyl. Ale když už jsem to měla půjčené, tak jsem to dočetla. Možná jsem měla raději počkat na audioverzi. Tam by mohli jazykové efekty zkorigovat do poslouchatelné formy. Pokud jde o děj, tak nějak mě to začalo bavit asi v půlce, než se to zvrtlo někam, kde to pro mě bylo už úplně mimo. Kdybych měla odpovědět na komentář uživatele zpetkeknize, tak - klácení smíchy jsem nezaznamenala a nijak zvlášť mě ani neláká jízda na sekačce, i když tady bych mohla říct, že to bylo lehce vtipné - postavy mi byly absolutně lhostejné - absolutně neodhadnete, co se stane na další stránce - to jediné sedí, ale nepovažuju to za výhru, hlavně skoky v čase jsou pro mě zmatečné - hru s jazykem jsem neocenila (viz výše) - neoslovuje mě styl psaní v citoslovcích apod. Celkově mohu říct, že příště už si na záměnu Ba a Bu dám pozor, alespoň v případě těchto dvou pro mě stejně se jmenujících autorů. Budu se muset víc soustředit i na křestní jména.

Z Mety jsem byla neskutečně nadšená a všude jsem ji doporučovala, takže jsem měla velmi vysoká očekávání, která se bohužel nenaplnila. Nápad byl určitě zajímavý, ale nějak jsem se při čtení nudila. Muzikanti jsou většinou skvělé postavy, ale tady se pro mě sešla skupinka dost nesympatických postav. Když jsem si na poněkud svérázné muzikanty zvykla, přišel ke konci zvrat, který na mě už byl už moc.