Legie

V hrudní koš Warhammeru jsem vstoupil levou nohou, Nekropolí, abych si teď mínění napravil Legií. Ani se nechce věřit, že má oba tituly (edit: dělí je od sebe 20 let:) na svědomí tatáž bytost, ale Císař zaplať, neboť repete bych duševně neunesl. Rozdíl je kvalitativně i věcně propastný (zpětně vnímám, že i těch 2.5* bylo z mé strany příliš soucitných) Jak dobře rožněný špíz vs. jam na triangl v tlapách adhd gorily. Komornější přístup dává (v interakcích, náznacích, či popisných detailech; Abnett tu jimi jde plně na ruku fandomu a vděčně rozsévá idície, kde to jen jde) vyniknout kouzlu wh40k mnohem živěji a plastičtěji než beztvářně epizodická čalamáda bojůvek ve výše zmíněné Polis. V těsně před-heretické období zasazený příběh sleduje každodenní trampoty jedné z odnoží imperiální gardy, zde konkrétně eugenické pokrevní linie nevlastních bratrů (koordinované vaječně-děložnou telepatií náctiletých psyker-matek) plnící sanitační misi v guerillou domácích obyvatel drze prolezlé díře à la Afghánistán. Proč do téhle idylické čistky strká nos „Legie“...a prostřednictvím svého „mluvnicí“ vládnoucího agenta i Cabal? Zápletka houstne. Velké Dějiny na pozadí těch nedůležitých a malých, tj. lidských. Klasika. Samotnými Astartes se šetří, jejich přítomnost je spíše tušená, důvody i povaha tajemné a příležitostně demonstrovaná moc o to působivější. Z „antagonistů“ (a že jich je v králičí noře víc, než by se na první dobrou mohlo zdát) jde respekt. Suma sumárum lze k mé nesmírné úlevě říct, že má Legie děj a postavy vlastnosti! Hejtmani Bronzi a Soneka, jednotlivé uxorky i samotný John Grammaticus jsou fajn. V cca takový koktejl jsem doufal už při prvním setkání s Abnettem, ale až zde bylo mému semi-bookaholismu učiněno za dost. Vkusná oddechovka v jejímž kalu lze plně reflektovat vlídnou malichernost světa našeho. 4 poctivě kovo-obrobné ****

Tento díl mě z celé série bavil zatím nejvíc, špionážní thriller se do světa Warhammeru perfektně hodí. Jsem rád, že ubylo bojů, které považuji za nejslabší bod dosavadních dílů - Astartes nasadí svou oblíbenou propracovanou taktiku, čelní útok pod rouškou denního světla přes minové pole, a díky svému übermenschství slavně zvítězí. Drobné výtky mám k českému překladu, který místy trpí příliš otrockým překladem z angličtiny. Zčásti to může být tím, že nejsem přesně obeznámený s hantýrkou z her (např. skop mě trochu dráždil, protože mi nepřišlo, že by měl něco navíc proti dalekohledu), ale někde je to očividnější (např. "on my watch." Na mé hlídce mi do češtiny prostě úplně nesedí). A nad frází "projel jím jako nehet sádlem" z jiného dílu dodnes dumám a mám nutkání si ověřit, jestli ten nail nemohl být hřebík. Jakoby bylo něco špatného na našem noži a máslu.