Legendy a latéčka

Na tuhle knihu jsem byla zvědavá už od chvíle, kdy u nás vyšla poprvé, ale nějak jsem se k ní dostala až teď. A musím říct, že to čekání stálo za to, navíc v tomhle krásném vydání s nádhernou ořízkou prostě nešlo odolat. Legendy a latéčka jsou přesně ten typ fantasy, který pohladí po duši. Žádné velké epické bitvy ani složité politické intriky, ale příběh o nových začátcích, přátelství, odvaze změnit svůj život a o tom, že i bývalá bojovnice může vyměnit meč za šálek dobré kávy. Viv jsem si oblíbila prakticky okamžitě. Je sympatická, odhodlaná a její cesta za otevřením první kavárny ve městě mě neskutečně bavila. Strašně jsem si užívala celou tu atmosféru budování podniku, seznamování s novými postavami i postupného vytváření místa, kam bych si sama hned zašla na něco dobrého a jen si užívala klid. Velkým plusem jsou i vedlejší postavy, které příběhu dodávají další kouzlo a teplo. Celá kniha působí jako horký nápoj do deštivého dne, pohodová, milá a příjemně útulná. Jediné, co mi maličko nesedlo, byl samotný závěr, konkrétně část Stránky, které zbývá popsat. Osobně bych se bez ní obešla a přišlo mi, že pro mě kniha mohla skončit o něco dřív a působila by uzavřeněji. I tak jsem si čtení moc užila a chápu, proč si tahle kniha získala tolik čtenářů. Pokud máte chuť na nenáročnou, cozy fantasy plnou kávy, přátelství a nových začátků, tohle je skvělá volba.

Často se mi stává, že si nadávám, když knížku odkládám, a nakonec zjistím, že je fakt skvělá. Jo, tak tohle vážně nebyl ten případ. Tady jsem byla hrozně zvědavá, bylo to vidět všude a já byla namlsaná zkusit žánr obsahující feel good fantasy. No nevím, po tomhle jsem se feel good teda zrovna necítila. V tom příběhu mi chybí cokoliv, co z toho udělá zajímavé něco, které má důvod se vyprávět. Tohle za mě ten důvod tak úplně nemá. Jakože hodíte do kavárny bytosti jako je orkyně, sukuba, ale to vám neudělá tu fantasy linku, a už vůbec ne nějakou zábavu. Čekala bych něco víc prostě, nějaký budování přátelství nebo co, nebo prostě fakt cokoliv. Ale otevřu si kavárnu, a vařím kafe. Excuse me, ale převládají u mě emoce: nuda, a proč se o tom píše celá kniha? Ta atmosféra byla pohodová, bylo to hodně popisné, aby to navodilo ten feel good vibe, ale mně to teda zdaleka nestačilo na to, aby to pro mě byl dobrý příběh. Průměr ano. Za týden asi ani nebudu vědět, o čem to bylo, a že jsem to vůbec četla. Knížku jsem poslouchala jako audioknihu, a ta byla za mě namluvená pěkně. Vlastně tak dobře, že jsem to zvládla doposlechnout. Interpretka mi k hlavní hrdince docela sedla, stejně jako styl jejího vyprávění k tomuto žánru. Chystám se pustit do pokračování, tentokrát v knižní podobě. Jsem docela zvědavá, jestli formát a jiný příběh něco změní.