Legenda o Tunovi a Gomonovi

Z této knihy mám docela rozporuplné pocity, výborný je příběh o tom jak se do Čech desátého století dostali Vikingští bojovníci, a že se tu v té době opravdu vyskytovali potvrzují i vykopávky na Pražském hradě, nevadilo mi ani nelichotivé vykreslení osoby svatého Václava a normálně bych hodnotil za plný počet, ale musím dát jednu hvězdu dolů za moderní výrazy které používají postavy při rozhovorech, jako příklad, adolescent, infekce, inteligentní, pragmatik a řada dalších, to se do raného středověku opravdu nehodí. Chápu že to autor nemůže napsat tehdejší češtinou, té by jsme dnes nerozuměli, ale jde to napsat i bez rušivých moderních výrazů, jako příklad uvedu spisovatele Pavla Hrdličku, jehož je radost číst.

Za první klad považuju, že někdo napsal knížku o mejch dvou oblíbenejch postavách. Za druhý, že se nebál pocuchat fasádu Václava a Ludmily. Tím ale všechna sláva končí. Když už se tvůrce na začátku vykecává proč a nač použil takový a makový jazyk, tak ať se toho drží a nekolísá mezi archaičností a mega moderním výrazivem. Taky urputná snaha nacpat do příběhu všechny vědomosti, které naše společnost (nebo autor) o této historické epoše má, byla až k smíchu. A když do toho namixoval i Monu Lisu, o počtu hvězdiček bylo rozhodnuto...